Letos by bylo velmi nepraktické dělit eseje na obvyklé jarní a podzimní, neb právě zde by to činilo značné potíže. Letošní rok je opravdu velmi nehudební.
Zahájíme tedy 23. února na Akademii Versailles v sále Pražské konzervatoře, kde mezinárodně sestavený orchestr doprovodí rovněž velmi mezinárodní soubor pěvkyň a pěvců v koncertním provedení Lullyho opery Atys z roku 1676. Z česko-francouzské spolupráce každoročně výteční mladí v orchestru i ve zpěvu. A moc milá Josefínka a její černovlasá velmi sličná kolegyně Monika Klára. A z hudebníků mě k mému údivu na chodbě zdraví hezká flétnistka Sylvie Schelingerová, která hrála v Atriu asi před 5 lety. A mezi zpěvačkami krásná kontraaltistka sametového hlasu podmanivého pohledu a vlasů svázaných do velikého uzlu Monika Jägerová a já ještě netuším, co se stane za pár týdnů. Oko mé zaujme štíhlounká a elegantně nakrátko střižená francouzská sopranistka Elise Guignard. Všichni hrají a zpívají s mladistvou radostí a celé to skvěle otvírá rok 2020.
Brzy dosti skvělosti, neb sem vtrhl koronavirus a nastává epidemie a jarní série opatření vlády za nouzového stavu. Dva jarní koncerty přeloženy na podzim, ale virus se vrací. Naštěstí se stihnou dva, 16. září místo 29. dubna a 5. října místo 2. března. Mezi ně se vklíní původně plánovaný první podzimní koncert 1. října.
Den po skvělém sólohouslovém koncertu Markéty Janouškové oblečené jako římská patricijská dcerka na zámku Kozel (od té doby říkám Markéta na Kozlu) se náhradně ve Strahovském klášteře koná mnou velmi očekávaný třetí jarní koncert. Důvody té mé očekávanosti je za prvé účast nehudební Evičky a dívky Anety studentky. Obě však zapomenou a koncert vzdají. Nutno poznamenat, že to každou přijde na 675 kaček. Avšak je tu s námi milá paní Sylvie. Důvod druhý je opět účast sopránového zlatíčka Patrície Janečkové. Kromě toho se letos slaví 20. výročí Barokních podvečerů.
Koncert zove Mezi Prahou a Padovou, neb houslový mág 18. století Giuseppe Tartini v Padově v roce Beethovenova narození zemřel. Prahu zastupují Tůma, Černohorský, Brentner a Zelenka a konečně i Vivaldi ve službách hraběte Morzina. Tůmova Partita d moll koncert otevírá a je vstřícná a hladivá, až připomíná současníka C. Ph. E. Bacha. Nato Patrícia předvede v Černohorského Královně nebes skvělé koloratury. Před dalším Patriciiným vystoupením užijeme podmanivé flétny a houslí v Tartiniho Triové sonátě G dur. Přichází Patrícia a spolu s kooperující flétnou dají Vivaldiho Gloria, což dá flétně prostor blýsknout se ještě ve skladatelově Koncertu d moll Il Gran Mogol.
Po přestávce, již v teplém večeru propovídáme na dvoře Koncert d moll J. J. I. Brentnera, pražské hudební hvězdy počátku 18. století obsahuje překrásné Largo. Ze mše Lottiho zpracované Zelenkou Patrícia zazpívá znělé a výrazné Domine Deus, Následuje Plattiho Triová sonáta A dur, kde si skvěle zahrají housle, violoncello cembalo i violon. Zlatým hřebem večera je Patrícia v závěrečné árii En, duplo sole Czechia ze Zelenkovy korunovační Sub olea paci et palma virtutis, kde k svému zářivému hlasu přidá obličejíky na způsob Despiny, v kteréžto roli mě nadchla v únoru v Cosi fan tutte. Přidává se Vivaldi. Naše sestava koncertem a zejména Patrícií nadšena. Jen tak dál a častěji. Patrícia je jiná než Hana Blažíková, po jejíž bok se může směle postavit.
Nyní tedy podzimní otevírací koncert U Matky Boží před Týnem, který věnován vokální tvorbě renesanční doplněné raně barokním géniem Monteverdim. V čele zpívajících dnes Hana Blažíková a Barbora Kabátková. Koncert se jmenuje In illo tempore dle Monteverdiho mše, jež tvoří páteř koncertu z níž se postupně zpívají jednotlivé části. Mše jako kdyby vězela ještě v renesanci, což pochopíme, vezmeme-li v úvahu, že Monteverdi usiloval o významná kapelnická místa v Benátkách a snažil se osvědčit, že je schopen komponovat po staru i novu. Páteřní mše prokládána zpěvy v úvodu In illo tempore loquente Jesus Nicolase Gomberta, po Monteverdiho Kyrie a Gloria Anibale Periniho Cantate Domino a 7, kde si nadšen píšu „ach ta renesanční mistrovská polyfonie a vytahuji devítku. Následuje Credo Monteverdiho mše a po něm Stefaniniho Beata es Virgo Maria a 7. Nyní na řadě Monteverdiho Sanctus následované de Ghirardiho Pater noster a 6. Mše uzavřena Agnus Dei a celý koncert končí Zucchiniho Gaudiem sit tibi semper a 7. Týnský chrám nemá dobrou akustiku, ale koncert byl nádherný.
A jsme spolu s Collegiem Marianem na konci krušného hudebního roku 5. října u Šimona a Judy, koncert nese jméno Stabat Mater dle klíčové skladby a zpěv obstarají Hana Blažíková a Markéta Cukrová, jež letos zazářila v Litomyšli, pak vedla v Litni mistrovské kursy mladých pěvkyň a pěvců, poté včera doslova excelovala spolu se Zemlinského kvartetem v kostele v Prysku na festivalu Lípa Musica v Haydnově Sedmi posledních slovech Vykupitele na kříži. Mezi hudebníky zaujme křehká dívenka Tereza Horáková s houslemi a současná česká královna cembala Němka Barbara Maria Willi. Vzpomenu, jak loni krásně doprovázela Martinu Jankovou v pražsko-vídeňském koncertu, tehdy na kladívkový klavír.
Začínáme flétnovým Koncertem e moll Pierra-Gabriela Buffardina, který mě doslova nadchne, už první věta, v níž flétna drží strhující rytmus a spád a nato přichází nádherné Andante a skladba vyvrcholí Vivace opět v tempu a rytmu. To si určitě pusťte, opravdu krása: https://www.youtube.com/watch?v=fsrz_tnE5ag. On Buffardin byl dobová flétnová hvězda, leč dochovaly se pohříchu jen dvě jeho skladby. Navážeme Vivaldiho sonátou Es dur „Al santo sepolcro“, po níž první část Alessandra Scarlattiho Stabat Mater pro soprán, alt, smyčce a basso continuo c moll. Vložen Vivaldiho Koncert d moll „Madrigalesco“, načež koncert završen druhou částí Stabat mater.
