Nikterak mě nepřekvapily ty více než dva tisíce čtenářů. Je to velké téma týkající se každého. Rád bych nyní dal konkrétní návrh k zvážení jako jistou veřejnou výzvu.
Většina z diskutujících vyslovila s mými názory souhlas, mnozí přidali své náměty a zkušenosti, někteří nečetli zcela přesně a pouze nemnozí sklapli knihu a konstatovali, že se stejně nic nezmění. Pouze s jedním bych si dovolil nesouhlasit dost zásadně, ale to není předmětem této veřejné výzvy. Všem však děkuji a podstatné jsem si zaznamenal.
Již někdy dříve mě napadlo, že by bylo dobré zastat se rodného jazyka aktivně. Založit web, který by se tématu věnoval, anebo stálý blog. Sbírat a katalogizovat prohřešky a chyby značného významu a dosahu a pranýřovat je spolu s identifikací mluvčího. Žádat po mluvčích, aby se zlepšili a své mnohdy zlozvyky, či nedostatečnosti si uvědomili a napříště se jich zdrželi. Po nositelích odpovědnosti pak chtít, aby zakročili a vybudovali obranné systémy. Přiznám se, že jsem zatím ani nehledal, zda někdo už něco podobného neprovozuje.
Jako vhodná platforma mi připadalo prohlásit se amatérským obráncem jazyka, který si nečiní nárok být vykladačem pravidel, natož jejich tvůrcem. Je zpozdilé konkurovat odborným pracovištím a lidem, jimž je znalost jazyka povoláním. A používat formulaci, já myslím, či jsem přesvědčen, zní daleko lépe, než kategorické tvrzení. Vždy možno, ba i nutno, chybu uznat, omluvit se a napravit ji. Amatérská pozice přináší výhodu beztrestného chybování. Navíc znamená značnou svobodu. Nikdo vás nemůže obvinit, že za veřejné peníze plníte veřejný prostor nesmysly a lží. Ovšem obvinit vás, že jste někým placeni, může dnes kdokoli.
Další otázka je, zda iniciativu institucionalizovat (za tohle slovo si zasloužím být uveden v prvním čísle kritického měsíčníku na předním místě) a dát jí nějakou spolkovou formu. To má jednu výhodu, s neznámým člověkem se těžko někdo bude bavit, ale právnická osoba z okruhu občanské společnosti si může postupně vybudovat určité uznání a respekt. Aby nebylo nutno podnikat nějaké zakladatelské kroky, napadlo mě něco, jako volné sdružení, což nevyžaduje žádné administrativy, pravidel a zejména zdržující a v tomto případě nepraktické demokracie. Myslím, že zde je zapotřebí jistého času k ujasnění a samousazení.
Komu má být tato pozornost věnována. Dle mého především lidem veřejně vystupujícím, což jsou zaměstnanci médií, politici a další lidé placení z veřejných rozpočtů, obecně vzato lidé nějak veřejně činní a známí a k veřejnosti se obracející a považovaní za autority svého druhu. Myslím, že nemá smysl tento okruh vytvářet příliš velký. Za jistou zvláštní skupinu bych si dovolil navrhnout okruh reklamy, kde spatřuji velmi výživnou půdu pro kritiku jak jazykovou, tak i věcnou. Svět reklamy je jedna z nejpokleslejších oblastí lidské činnosti, bohužel s ambicí mocně lidi oslovovat a ovlivňovat.
Ještě mě napadá svět pravidel českého pravopisu. Ten budiž s vědomím toho, že se mnohým z nás některá pravidla hrubě nelíbí, základnou, kterou nemá smysl brát v pochybnost. Je to konec konců základ argumentace. Sám některá pravidla porušuji a dobře vím, která a proč.
Mimo jiné je třeba si poctivě přiznat, zda jsem schopen se iniciativě pravidelně a systematicky věnovat. Těžko nás bude víc, nedělám si iluze. „Když sis to vymyslel, tak to i udělej a my tě budeme kritizovat.“ Tak to dopadne vždycky. Jakmile zjistím, že by byl dostatečný zájem o tuto iniciativu, dotvořím nějaká jednoduchá a praktická pravidla pro komunikaci.
Co by tedy mělo být výstupem: Měly by to být kritické texty, vyjadřující se k nějakým jevům v mluveném projevu výše uvedených mluvčích. Praxe ukáže, jak často a s jakou vnitřní strukturou má smysl tyto texty tvořit. První kritický text je vlastně ten můj nedávný, který s ohledem na tuto iniciativu do České televize zašlu, přestože jsem to původně neměl v úmyslu. Budiž to znamením začátku.
Závěrem tedy hlasitě volám, pojďme se postavit za svůj rodný jazyk, neboť ti, které si platíme za to, že se k němu budou chovat s úctou, to bez našeho naléhání a tlaku neudělají. Stejně se máme stavět za svou svobodu, neb je vždy nejvíc ohrožena mlčením a pasivitou. To je, myslím, nejdůležitější poselství historie. Tak tedy s chutí do toho a hlaste se mi na este@volny.cz. Rozvine-li se tato iniciativa, zřídím si k tomuto účelu samostatnou adresu, neb tuto používám pouze k obchodu a k facebooku a svou osobní nechci plnit ničím jiným, než soukromím.
