Café Créme na podzim 2022

  Jak jsem avizoval, čtveřice koncertů každé pololetí je tak milou hudební událostí sympatických pořadatelek Moniky Koblochové a Terezy Dudkové se zajímavou dramaturgií, že si samostatnou esej zaslouží.

  9. října se koncert jmenuje Letní noci, a ježto večer zpěvný pozvána mně zcela neznámá mezzosopranistka Dagmar Šašková. Ta dáma je specialistkou na starou hudbu a působí převážně ve Francii a i jinde v Evropě a různě po světě i umění barokní hudby vyučuje. Kromě toho je velmi elegantní a pohledná. Doprovází ji gambistka Mélusine Srovnal a samozřejmě i Monika Knoblochová na cembalo.

   Připravila si pestrý program. Barokní v podobě písně U přísné Rhony Barbary Strozzi a Boismortierovy kantáty Léto. Následovalo Rossiniho belcanto Aragonese a romantické písně Berliozovy z celku Letní noci na slova Théophila Gautiera. K tomu všemu drží Monika poučné a zajímavé slovo o Rejchově (učitel Berliozův) životě v Paříži.

   Texty máme a jsou velmi výživné a emocemi nabité. Prý si při sestavování programu s Dagmar i pobrečely. To citlivé dámy občas dělají. Dagmar mě opravdu nadchla a doufám, že se tu zase brzy objeví

  23. října se tu předvádějí polská houslistka Jolanta Sosnowska za doprovodu violoncella Libora Maška a cembala Moniky Knoblochové a kromě toho přítomna polská skladatelka Nikolet Burzyňska (1989), jejíž skladba tu bude mít premiéru. Jolanta hraje energicky a důrazně a nejvíc se blýskne ve skladbě té hezké krajanky.

   Jinak program obsahuje skladby získané z archivu rodu Este dnes uloženého ve Vídni z období přelomu 17. a 18. století. Šest dnešních sonát skladeb je anonymních a jedna z nich psána pro violoncello a basso continuo. Tuto sestavu doplňují dvě Vivaldiho sonáty pro housle a basso continuo. Není vyloučeno, že některé z těch anonymních skladeb jsou úpravou Vivaldiho děl. Jedna ze sonát mi připomíná Bacha.

   Ta novodobá skladba Ecstatic Quartz Rainbows pro housle a cembalo se vyznačuje neobyčejnou pestrostí a klade na houslistku značné nároky. Jinak se potvrzuje, jak pěkně se k sobě mají violoncello a housle.

   Po přestávce přijdou mladík s dívkou a ta má zapotřebí mu něco říkat. Důsledkem je, že jeden nerudný chlap jí jde mezi skladbami vynadat, k čemuž se připojí i jedna zakyslá dáma. Při odchodu je ujistím, že já jsem nic neslyšel, a kdyby ano, jen bych si položil prst na ústa na znamení pššt. Jak si tak povídáme, navrhnu té povídavé dívce, že jí budu posílat své hudební eseje, což činím, avšak letos bez odpovědi.

   13. listopadu nám za Moničina doprovodu zahraje flétnistka Clara Nováková. Další pozvání hráčky, již vůbec neznám. Paní je z rodu skladatele Jana Nováka a studovala v Německu, kde též žije a hudebně působí. Dnes bude složena pocta hudební rodině Bendů. Od Františka pochází Sonáta e moll pro flétnu a basso continuo a od jeho bratra Jiřího Antonína, jednoho z otců melodramu Sonáta G dur pro flétnu a obligátní cembalo.

   Po přestávce přednesou mluvenou část melodramu Ariadna na Naxu druhého z bratří Iveta Hlubučková a Jan Rohyna. Musím říci, že Iveta mě zaujala daleko více, však její role je titulní. Na hudbě bylo znát, že původně napsána v orchestrální verzi.

   11. prosince zakončí zdařilý podzim za Moničina (jak jinak) doprovodu tentokrát na dobové fortepiano mezzosopranistka Kamila Mazalová z Collegia Vocale 1704. Zpívá krásným altem a září svou kadeřavou hlavičkou, ježto její původně blonďaté vlasy mají právě zrzavé období. Hezky se usmívá a zřejmě si to užívá. Tak to dámy dělají, jak už vím od své dcery, jež měla na světlehnědé hlavě období blonďaté, a to nahradilo černé.

   Dnes program nazván Básník z nejromantičtějších a věnován českým a německým písním z období počátku 19. století Václava Jana Křtitele Tomáška, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, jeho sestry Fanny Hensel a z doby vybočujícího, leč hodně pozdního romantika Josefa Bohuslava Foerstera. Program prokládán úryvky z poezie toho nejidealizovanějšího z romantiků-Karla Hynka Máchy. Mluvené slovo svěřeno mladému herci a tanečníkovi Štěpánu Kaminskému.