Je to měsíc, kdy poruchy topení téměř znemožní koncerty nikoli kvůli klepání se auditoria, ale drahému steinwayi, jenž roní hořké slzy a dožaduje se lepšího zacházení.
2. prosince na pódium vrácen k steinwayi starý dobrý petrof, za klávesnicemi Beata Hlavenková a spolupracující Martin Brunner, jenž též tluče perkuse a zvonkohru. Hraje se Beatin další ucelený projekt Betlehem, jenž mířen k času předvánočnímu a vedle vlastních skladeb obsahuje rozličné improvizace, jež čerpají z vánoční hudby. Mně se tradičně líbí, neb mnohé lze nalézt a vkus, s jakým hraje, není zas tak obvyklý. Honza namítá, že je monotónní a hraje stále stejně. Já jsem spokojen. Vzhledem k poruše topení na nás namířeny teplomety, ale hudebníci klepou kosu.
5. prosince nápaditý a hudebně zdatný Michal Hromek a jeho Consort a hosté. Ku zpěvu přizvána šikovná a tvůrčí blondýnka Klára Boudalová, již jsem už jednou zažil v Sukově síni a již ten, kdo ji obejme, bezpečně ví, že nemá prázdnou náruč. Ona je též dobrou duší programů ČF pro děti.
Hraje se hudba navýsost vhodná pro consort, tj. stará anglická dle Purcella a sesbíraná v hrabství Somersetshire, dále irská a pět českých starých adventních písní, nato tři francouzské Dandrieuovy a k nim přidají čtyři písně na pět textů Pavla Kolmačky. Uzavřou třemi koledami anglickými včetně takzvané písně řetězcové, neb se hraje v nákupních střediscích.
Kdybych měl povytáhnout na světlo to nejlepší dle mého, k nebi by čněla francouzská Entre le boeuf at l’ane gris, staročeské Vládce nebes, Bože náš a Kriste Ježíši, ty spáso nejvyšší, ze somersetských The sign of the Bonny Blue Bell a Purcellových A New Irish Tune. Velmi příjemné předvánoční naladění.
6. prosince slovenský violoncellista Andrej Gál, hraje se vesměs soudobá hudba, Crumb, Berger, Tóth a Ligeti. Přesto dokážeme uznat, že v prvém případě odkrývány možnosti nástroje a ve druhé dokument o univezalitě violoncella rozkročeného mezi houslemi a kontrabasem. Chvílemi velmi pěkné. Konečně slavný Američan maďarského původu vyloženě hravý. Nutno však říci, že některé skladby byly možná neúměrně dlouhé na to, že nebyla přestávka. A také úvodní slovo, jež sice míněno vstřícně, by zasloužilo proškrtat. Stručnost jako Martinů si málokdo osvojí.
Ale nakonec se sejdeme v baru, kde jsou i jeho dva slovenští přátelé a povídáme a vcelku pochválíme a já se ptám na Slovenský komorní orchestr Bohdana Warchala, jenž byl před 40 lety zjevením jako v devadesátých Bělohlávkova PKF. Vzpomenu na Mozartova divertimenta, která mě v mládí v jejich provedení provázela. Moc pěkně jsme si všichni povídali.
Prosinec v sobotu osmého zakončí pro mě recital Ivana Ženatého, letos opět doprovázeného Stanislavem Boguniou, který loni chyběl. Ale v programu o něm není ani slovo, což je podstatná chyba.
Jako vždy zahájí poněkud profesorsky a uhlazeně, ale už v průběhu Schumannovy první sonáty ožije. K Pärtovu Zrcadlu v zrcadle pro housle a klavír píšu plné něhy a zamyšlení. Následuje Bachova slavná Chaconna d moll upravená Schumannem pro housle a klavír. Klavír je však velmi nebarokně silný. To však po panu profesorovi nelze chtít. On vyrostl hudebně jinak. Další známým kusem je Kreislerovo Preludium & Allegro pro housle a klavír, které vzdáleně připomíná hudbu k Schindlerovu seznamu. Dále dvě veliké houslové hvězdy, nejdříve Sarasate a jeho Zortzico & Jota de Pablo. Píšu si, že tohle hrané Markétou i Julií Fischer slyšíme nyní v mužském podání. Na to Paganiniho Cantabile & Benátský karneval pro housle a klavír. Romantický začátek i konec. Uzavíráme Čajkovského Melodie & Valse-scherzo pro sólové housle. Přídavkem je J. A. Benda a pak cosi romantického známého. A jako obvykle Ivan směrem k přídavkům lepší a lepší. Tak zase za rok a já se s ním uvidím 8. ledna u Šimona a Judy.
Nyní nastává výluka na asi tři měsíce, kdy se plánuje rekonstrukce zejména elektroinstalace a také baru. Budeme muset hledat jiné podobné malé zařízení, což se nyní jeví v kobyliském divadle Karla Hackera, popřípadě vysočanském Gongu, či jinde podobně. Útulná blízká hospůdka pro časy před i po představení vítána.
