Nadchází divná doba a i v ní lze vzdorovat ranám egyptským. Ještě však stihneme v březnu dva koncerty v normálních poměrech.
3. března hrají nedávno v Anežském klášteře vidění dechaři SOČR hobojista Lukáš Pavlíček, klarinetista Lukáš Dittrich a fagotista Libor Soukal. Zahájili Beethovenovým Triem C dur pro hoboj, klarinet a fagot a připojí úpravu Vltavy a pokračují Slovanským tancem č. 7, na nějž naváží Divertimentem Iši Krejčího. Nyní 3 kousky z Janáčkova Po zarostlém chodníčku v úpravě dovedného aranžéra Tomáše Illeho původně pro harmonium. Oblíbený a populární je motiv hudby k filmu Mise Ennia Morriconeho, po němž výtečně zní a potěší Martinů Loutky. Zakončíme 3 větami ze Schulhoffova Divertissementu pro hoboj, klarinet a fagot. Luisina polka je v přídavku.
10. března se o jeden z nejlepších večerů poslední doby postará manželské duo Kristiny a Martina Kasíkových v recitalu čtyřručních skladeb. Odstartují to ty české nejslavnější v původním znění napsané pro čtyřruční hraní Slovanské tance 2. řady tj. devátý až šestnáctý. Po Dvořákovi Faurého Suita Dolly, jejíž francouzský šarm vystřídá španělský temperament v Ravelově Španělské rapsodii. Přídavkem je Brahmsův Valčík a my jsme nadšeni a okouzleni. Nejhezčí na koncertu je nikterak nepředstíraný vztah obou manželů a jejich zřejmě dokonalá hudební shoda. Létají tu očka, úsměvy a gesta a šíří se tu výtečná nálada od kláves přes ruce až po výsledný zvuk. Nic nezkazím, když opět poukážu na mimořádný půvab paní Kristiny, o níž druhý den Vašek Vacek píše, jsa okouzlen, českou verzi Písně písní.
A o pár dní později karneval končí a nouzový stav vše změní. Koncerty se konat nemohou.
16. dubna karanténní dvorní seriál otevřela ta naše nejmilejší. Markéta Janoušková obdržela jako obvykle vlastní esej.
Pokročíme tedy dále k 24. dubnu, kdy jsem na kytaristy Martina Hrubce a Tomáše Miku nemohl. Přišli jsme i s Honzou až 30. dubna na saxofonistu a hudebního publicistu Jana Kyncla, kterého doprovodil kytarista Antonín Dlapa. Vzal jsem láhev merlotu a kalíšky a užívali jsme si té nečekané svobody cítíce, že konec tunelu je nablízku, Hra obou pánů byla takovým podvečerním pohodovým pozváním jakoby do jazzového klubu někde v Georgetownu.
7. května tady zahraje akordeonistka Jaroslava Kopecká směs židovských, moravských a slovanských písní. Je to takové milé žižkovské zastaveníčko se všemi vlivy lidové hudby, jež bývalo možno v Praze zaslechnout po hospodách a šantánech za starých dob. Jen ti bratři Němci dnes přišli zkrátka.
14. května se sem konečně dostává krásná kontraaltistka Monika Jägerová doprovázená souborem Hof-Musici, kterýžto večer byl tak inspirativní a pěkný i díky té Markétě nacvičující v sále, že jsem to napsal samostatně.
21. května již karanténní omezení natolik uvolněna, že se tu sejde více lidí. Dnes tu hraje Gabriela Vermelho na housle smyčcem i prsty a na pětistrunný kvinton a podmanivě přednese autorské písně i zajímavá aranžmá lidových písniček.
Poslední koncert čtvrtků v karanténě má 28. května violoncellová rodina Hošků, jejíž senior proslul co organizátor každoročního Nekonvenčního žižkovského podzimu, oblíbeného a hojně navštěvovaného cyklu. S ním vystoupí jeho dcera Dominika a dvojcopánkovatá líbezná vnučka, jež v jedné skladbě zahraje s matkou. Hraje se klasika i seriál židovské hudby řečené klezmer v úpravách pro dvě violoncella. Pozval jsem řadu dam, leč nikdo si čas neudělal, jen patero se omluvilo. Sliboval jsem a také s sebou vzal plno zajímavých knih a hudby a vypadal jsem jako pojízdná knihovna.
Závěrem nutno vyslovit znovu velké díky paní ředitelce Marii Kašparové za úsilí alespoň něco v Atriu pořádat a dávat pozitivní zvěst okolí koncertní síně.
