Tak už jsou za námi. Srdeční slavnosti. Červená srdíčka na trenkách, koštěti i nafukovací ještěrce. Vzdychání nad plyšáky zabalenými do srdcových papírů. Nedá mi to nenapsat. Svátek svatého Valentýna mi trochu připomíná VŘSR (pro mladší ročníky rozepíšu: Velká říjnová socialistická revoluce). No, možná je to trochu přitažené za cop, ale jistá paralela tu je. Posuďte, máte-li chuť.
Oba svátky se mi nutí (jeden už naštěstí donutil). A to způsobem, aby to vypadalo, že jásat v tenhle den je pro mě velké štěstí. Když jsem o nich nevěděla, nežilo se mi špatně. Jen nitkami dělnické třídy (jako mě) necuká dnes třída jurodivých rudých, nýbrž business class ze skleněných domů. Rozdíl je v tom, že tehdy ti z paláce dobytí být nechtěli, kdežto ti dnešní se na útok jen třesou. Ale pravda, nevyhrožují smrtí, když k nim nezajdu.
VŘSR začala výstřelem z Aurory začátkem listopadu a říká se jí říjnová. Únorová srdíčka mi před oči obchodníci vystavují už v lednu, takže taky jiný měsíc. Pravda, tady je to trochu obráceně.
Svatý Valentýn za nic nemůže. Chudáka ho pro lásku umučili. Nájezdníci Zimního paláce to taky nejspíš mysleli dobře. Kdyby Valentýn i petrohradští tušili, jak se věci zvrhnou…
O výročí VŘSR se pronášely plamenné proslovy a pálily svíce v lampionech. Dnes se toho přes facebook, mail, skype a kdo ví jaké kanály taky hodně napovídá. Lásečko, mazlíku, bobánku, ňufíčku, květinečko, krasotinko.. A u večeří s přípitkem, který nese mučedníkovo jméno, planou vosková srdce.
Jediný podstatný rozdíl je v tom, že těm, kdo si na VŘSR mastili léta kapsu, jsem to vůbec ale vůbec nepřála. Kdežto těm dnešním – obchodníkům – zisky přeju. A upřímně. Protože jsou šikovní.
Já sama srdce sice ze zásady nekupuju, ale taky nejsem žádná Máří Magdaléna. Na mně se prodavači zahojí o Velikonocích. Nehorázně utrácím za čokoládové králíky, malovaná vejce a sádrové figurky do zeleného obilí. A víte, že to všechno v obchodech už je? A to máme teprve den po Valentýnu:-).
