Konce jsou smutný... ale asi jsou náhodný

Netvrdím, že to tak je... ale mám na to teorii:

exituje "vyšší moc"...  ale nemá "to" vůli. Nic to nechce. Asi jako elektrika: když dělník sáhne na drát pod napětím, tak ho to zabije. Ale není to trest za to, že sáhnul na kabel! Prostě to tak je...

A vždycky, když umře někdo koho jsem měl rád, vzpomínám na jinou tezi starých druidů: exituje jezero - zdroj všeho života. Má i svou jezerní paní!  Když se někdo narodí, tak dostane trochu té vody...  a když umře, tak se ta voda vrací do jezera. Když teda umře někdo "hodnej, tak udělá to jezero lepším = prospěje tím všem, co se teprve narodí...

Logiku to má: to jezero je pořád stejný! Takže dokud bylo na světě lidí málo, byli výraznějšími osobnostmi...  někteří. Teď je na světě lidí hodně - většina je povrchnější. Prostě na ně zbylo míň vody!

Tak to viděli staří druidové... a tak to vidím i já.

Příliš se smrti bojíme

a málo se o ní učíme. Proto se nám zdá tak hrozná.

Krásná kniha: Sogjal Rinpočhe: Tibetská kniha o životě a smrti.

Hezký den

Re: Příliš se smrti bojíme

Smrt je v klidu...  jenom to umírání je prý blbý...

Věřím s Vámi

krásný článek.

Díky

Smrt

Snažíme se vytěsnit smrt z našich životů. Jsme nesmrtelní a věčně mladí. A čím víc se snažíme, tím víc máme ze smrti naděláno v kalhotech. Odvážíme staré lidi do nemocnic umřít, proboha, hlavně aby nám neumřeli doma. Neumíme se důstojně postavit smrti tváří v tvář a přijmout ji do svého života. Ale Smrt, mrška, si nás stejně najde. Truchleme nad našimi blízkými, snažme se ulehčovat jim odchod, vzpomínejme. A až si přijde pro nás, přivítejme ji s úsměvem. Vždyť se konečně dozvíme, jaké je to potom a jestli to nějaké je.

Smysl?

"Kilgore Trout kdysi napsal povídku , která byla dialogem mezi dvěma kvasinkami. Pojídaly cukr , dusily se ve vlastních výkalech a diskutovaly při tom o smyslu života. Vzhledem k jejich omezené inteligenci jim nikdy nepřišlo na mysl, že vlastně vyrábějí šampaňské." (Kurt Vonegut JR , Snídaně šampiónů)