Páni, Madoně už je padesát. A mně o deset míň. To to letí :-)
Ráno mi zavolal táta a že se mám dnes večer kouknout do zrcadla, prý tam uvidím čtyřicetiletou ženskou. Rozbrečelo by mě to, kdybych nevěděla, jaký je táta srandista. Jednou mi dokonce tvrdil, že mně chtěli dát jméno Nusja. Jenže v devět večer dvacátýho srpna, kdy jsem vyplivla plodovou vodu, už tu Rusové byli, tak z toho sešlo.
A tak to vlastně nejsem já, kdo by dnes měl pořádně slavit, nýbrž moji rodiče i prarodiče. A maminka samozřejmě nejvíc.
„Na sanitku, ve které jsem si tě vezla domů,“ vypráví, "mířily samopaly".
Táta kdesi daleko na vojně. Jedni prarodiče vyděšení v pohraničí. A další babička s dědou nechtěně uvěznění na dovolené v Bulharsku. „Nikdo nevěděl, co se děje. Nabízeli nám několik zemí, kam můžeme hned utéct,“ vzpomínají. Je to další válka? Nebo co vlastně?
A doma předčasně narozená vnučka.
Můj muž mi zase dnes ráno přistrčil pod nos monumentální knihu fotografií našeho bývalého premiéra Minuty s Jiřím Paroubkem. Můžu být ráda, že mě s ním nevzal po hlavě, jako to dělá, když dceři přečte večer pohádku (rituál …). Mohly to být jistojistě moje poslední narozeniny. Veledílo, které si přivezl coby novinář, ze sjezdu předmětné strany, váží tři kila. Dost jsme se u něj tehdy nasmáli (J.P. v plavkách, J.P. pod deštníkem, J.P.horník, J.P. sedí, J.P.stojí, J.P. před zracadlem …). Když se po měsících vrátila z kolečka po příbuzenstvu – nikdo nevěřil, že něco takového existuje (no, to si snad dělá pr …, znělo nejčastěji), vyhodnotili jsme ji jako velmi užitečnou a nechali si ji. Báječně se v ní totiž lisují kytky do herbáře.
„No, koukej“, nalistoval stranu 528. „Tady Jiří píše: ženy jsou atraktivní mezi dvacítkou a třicítkou. Ještě by to rozšířil do čtyřiceti, ale pak už šmitec. Sice ji, jako tu atraktivitu, jak tu píše, mají i potom, ale jaksi fyzická krása se překlápí v duševní.“
„Hahaha, jsem v klidu, kdo není krasava ani do třiceti, nemůže ho taková informace rozházet,“ pokusila jsem se knihu rukou nadzdvihnout, abych mohla stát a vykloubila si při tom palec…
A tak jsem ráda, že to maminka tehdy ve zdraví přežila, že se táta vrátil z vojny a babička s dědou z Bulharska. Že Rusové odešli. A že už Jiří Paroubek není premiér.
A taky že má Madona deset let náskok :-).
Jenže, ono to tak moc letí …
