Napíšu dnes o konkrétním člověku, panu Josefu Hlouškovi z Rychnova nad Kněžnou. Člověku, který si rozbil koleno, protože ho jeho pes strhnul na zem, když viděl jiného psa, a který mi řekl, vy jste ale kráva. Obojí je trochu k smíchu. Nebo spíš bylo by. Kdyby se pan Josef Hloušek nakonec zachoval jako chlap. Existují lidé, kteří občas sklouznou do polohy hysterické paní z pavlače, která štěká opřená o zábradlí před vlastním bytem, nahází špínu na všechno a všechny, pomluví všechno a všechny, na úřad donese informaci, když je potřeba, zkrátka fňuká a prská jed. Ale když slyší cvaknout zámek dveří těch, na které plive, strčí ruce do zástěry a zajede domů, jako zbabělá užovka.
Pes pana Josefa Hlouška před časem vyrazil za jiným psem a kousl čtrnáctiletou dívku, která ho vedla a snažila se obě zvířata od sebe oddělit, do nohy. Otec dívky si to s jeho majitelem vyříkal po chlapsku, nikam nic nehlásil, jen žádal alespoň odškodné za zničené sportovní kalhoty. Nic nedostal.
Před několika týdny se psi znovu potkali. Pes pokousané dívky vyběhl před dům na ulici bez vodítka (to je chyba, ale protože je to převeliký dobrák, zlatý retrívr, který nikdy žádnému živému tvorovi neublížil, chyba spíš papírová). Pes pana Josefa Hlouška ho zmerčil a cuknul dlouhým vodítkem. Pan Josef Hloušek upadl na zem a odřel si koleno. U lékaře mu ho zalepili a dali mu na něj framykoin. Na policii zase sepsali zprávu o velké člověčí a psí události. Majitel retrívra a otec pokousané dcery se dostal před přestupkovou komisi. Zaplatil pět set korun, že nechává psa běhat bez vodítka a dostal informaci, že zdaleka není jediný s kým, se pan Josef Hloušek dohaduje a dokonce prý soudí.
Je to velmi banální, komunální příběh, kterých je milion, a o kterých nemá smysl psát. Lépe řečeno, nemělo by, pokud…
Pana Josefa Hlouška jsem potkala na ulici. Přišla jsem k němu a řekla mu úplně obyčejnou větu, že se nestydíte, víte moc dobře, jak to bylo a proč s vámi váš pes škubnul. Ukazoval mi koleno (ano bylo zalepené jako moje stokrát a nikdy jsem s ním k lékaři, natož na policii nešla), pak začal urážet dceru majitele psa a nakonec mi řekl, že jsem kráva. A že prý ať mu to dokážu, nemám přeci svědka. Taky jsem na něj v první chvíli plivla výhružku s přestupkovou komisí, ale pak mi došlo, že bych se chovala jako on. Spěchal by k psychiatrovi, že jsem mu způsobila duševní újmu, na obecní úřad, že jsem se dopustila prohřešku proti občanskému soužití a pak by možná žaloval na ústředí své strany, že jde o anarchistické spiknutí a urážku demokracie?
Nemělo by smysl psát o některých lidech, pokud by si nemysleli, že si můžou dovolit, co chtějí. Nadávat, zesměšňovat a prudit. A nemají ani tolik odvahy, aby si vyříkali výhrady vůči druhým z očí do očí, jako chlapi. Schovávají se za úřady, orgány, komise, lékaře a spol.
Je mi jich líto. Kdyby byla hysterická paní z pavlače šťastná, nestála by opřená o zábradlí a nechtěla dostat celý svět před komisi. Zalívala by truhlíky muškátů a pomohla sousedce s prášením koberce.
Pro paní z pavlače existuje jedna omluva, není chlap a proto se jako chlap nechová. Pan Josef Hloušek z Rychnova nad Kněžnou chlap je. Chová se tak?
