O myších a lidech

Teď, když všichni mluví o zatčených papaláších, napíšu o myši v Kauflandu. A možná nebudu ani tak moc mimo. Je tu něco, co je spojuje.

V prodejně Kauflandu našli mrtvého hlodavce. Taky nějaké zbytky po něm a cosi ožraného. Jak už to tak bývá, myši žerou, chodí na záchod a umírají. Má prababička měla myší plnou stodolu, proháněly se občas i v domě, i do špajzky ty potvory vlezly. Od toho byla kočka, aby je vyhnala. Část do svého žaludku, zbytek do sousedovic špajzu. Přeci nebudu někde, kde mě žerou! Myš se po takové čistce odstěhovala tam, kde si kočku nepořídili. (Jsem idealista, mám za to, že zvířata uvažují stejně jako my. Nejspíš ještě líp.)

Místo kočky má Kaufland a jemu podobní inspektory, co rozumí potravinám. Myši ale nežerou. Jdou na ně po lidsku, dávají pokuty, napomenutí, zamykají dveře a tak podobně.

Co svět světem stojí, existovali myši, kočky, lidi. Když bylo jedněch moc, udělalo se to tak nějak samo, aby jich bylo zase tak akorát. A udělalo se to vždycky tak, aby si nikdo moc nevyskakoval. A když se k němu vloudil dojem, že může skákat jako pérák až do nekonečna, bink a přišla nějaká ta kočka, myš, člověk, vesmírná spravedlnost, Bůh, jak tomu chcete říkat. Zkrátka se to vždycky nějak udělalo, aby svět zase na chvíli plul na mírných vlnkách zdravého rozumu.  

Nevím, co se teď přesně děje, proč kráčí do vazby zrovna ten, tamta a tenhle. Možná byla vypuštěna extra nenasytná kočka. Možná kočka hladová nebo ta, které myši kdysi rozkousaly pelech. A možná se jen už konečně zdálky mírně vlní zdravý rozum.