Krása je zaklínadlo. Není důležité, jestli umíte vařit kynuté knedlíky, tancovat mambo, vyměnit žárovku a vyprávět vtipy. Důležité je být krásný. Co krásný, dokonale krásný. Bože.
Naštvala jsem se jako divák taneční prodloužené. A teď volba nejsympatičtějších tanečnic a tanečníků! zavelel dryjáčnicky mistr a už se vybíralo. Šestnáctileté holčiny, ze kterých dobrá půlka vypadala jako zasloužilé třicetileté matky, začaly špulit rudě přetřené pusinky, popotahovat ještě výš své záporné mini a stavět se do póz modelek, které se tváří, krčí a hrbí, jako by se je někdo chystal přetáhnout ocelovou tyčí. Bylo to trapné, smutné a bylo mi líto těch, které to nedělaly a které nedostaly od kluků korále (každý měl přinést několikatery a zavěsit na krk vyvoleným). A teď, zavelel znovu náčelník tance, dívkou s největším počtem korálů se stáááváááá (virbl) dívka s deseti (nebo kolika) korályyyy!!! A máááme ji tadyyyy!
Naši malou lokální světovou zbytečnou miiiiiss!
My jsme si taky v tanečních cosi na památku dávali. Dodnes mám doma filcového kominíka. Každý dostal, protože každý s někým tancoval a každý někomu něco dal, bez tohohle pitomého předvádění a sčítání krčních závěsů.
Čemu se vlastně divím. Všude kolem vyretušovaná krása. Lidé bez pih, s vlasy, kterými nepohne ani americká bouře, s řasami dva v jednom (lze je používat i jako čepici) a těly, co popírají fyzické zákony a k tomu články, ve kterých se píše „Justin už nechodí s krásnou Selenou, protože si našel ještě krásnější!“ Jak jinak.
Miluju film Little Miss Sunshine!
