Když je mi mizerně, jím čokoládu. Hořkou nebo mléčnou, to je jedno, ale mléčnou radši. S oříšky. A pak mi je ještě mizernějc, protože mám za to, že vypadám jako čistý špek, co se s ním o Velikonocích matlají barevná vajíčka, aby se leskla.
Když je mi mizerně pustím si Radůzu. Půjdu kam chci a nikdy mě nedoženou. Nádhera, tahle písnička. Trochu mě po ní přepadá úzkost. To když zpívá … musím jen přiznat, oplakat, zapomenout … Někdy se i rozbrečím.
Když je mi mizerně koukám na film Francouzský polibek. Meg Ryan je v něm opravdu nádherná. To ještě neměla vycpanou pusu kdo ví čím. A Kevin Kline? Darmo mluvit. A jak se na sebe dokážou koukat, když si ještě myslí, že se vůbec nemají rádi. A pak mi bývá trochu smutno, že se takhle kouká jen ve filmu.
Když je mi mizerně, jdu do lesa. Je tam ticho a voní tam jehličí. A visí tam cedule, aby si lidi uvazovali psy na vodítko, aby nerušili zvěř a neřvali a vůbec brali ohledy. Lidi aby neřvali, ne psi… A to mě vždycky rozčilí, protože přeci zvěř nemůže rušit zvěř. Když tak vzájemně. A myslivci nám řvou před domem, když se vrací z honu, a sousedům se dokonce jednou trefili do sloupku od plotu. Když se zkrátka netrefili. Tak jaképak ohledy. V lese…
Když je mi mizerně, lehnu si na záda a dám si nohy na zeď. Když si je tak prohlížím, zjistím, že nevypadají úplně tak, jak bych chtěla, aby vypadaly. Člověk nemůže mít všechno, že … ale stejně mě to trochu štve.
Když je mi mizerně, zavolám kamarádce. Dozvím se, že je jí mnohem hůř a pak půl hodiny do telefonu nadáváme. Spolu, ne sobě.
A dělám ještě spoustu jiných věcí, když mi je mizerně.
A všechno tohle a to další taky vlastně dělám, i když je mi dobře. A bývá mi třeba potom ještě líp.
Trochu motanec, co :-))?
A co vlastně děláte vy, když je vám mizerně? Nebo dobře?
