Jsem pravěká žena

... moc hezky napsané, asi si přečtu tu knížku, hehe a jsem chlap

Balzám na duši ...

Ještě, že po světě chodí takové ženské. Jinak by to byla "tragédije".  

Pěkný článek

Naštěstí nejste jediná žena, která tak myslí. A jsem moc rád, že některé ženy to také dají na vědomí. 

Pro slečnu či paní Gmur z 8:29

Cituji Vaše slova: "Prave tyhle manipulatorky si o muzich mysli to nejhorsi , ale navenek davaji hlasite najevo, jak nejsou proboha emanicipovane a uz vubec potrebuji neco dokazat a byt samostatne..."

Možná máte vlastní zkušenost, s nějakou konkrétní "takovou" o které píšete, či máte z nějakého důvodu prostě takovou "paušální" představu a podle toho posuzujete i autorku. Té představy se držíte, nelíbí se Vám, na jejím základě kritizujete, ale zvažte i eventualitu, že to, co klitizujete, je pouze ta Vaše představa, to jak VY to chcete vidět, nikoliv to, o čem píše, a jak to má, autorka.

Já v textu neshledávám nic o manipulaci, nesamostatnosti a neemancipovanosti. Pro mne je to poetický blog o rovnováze ve vztahu (s ohledem na dispozice muže a ženy od přírody), očima jedné konkrétní ženy, který ovšem nijak nepopírá to, že: jaké si to kdo udělá, takové to má. Je to prostě obrázek z jejího světa, její názor, blízký i mnoha dalším lidem. Ostatním ho přece nikdo nenutí...

Re: Pro slečnu či paní Gmur z 8:29

Tenhle blog není jen o rovnováze ve vztahu mezi mužem a ženou. Jestli někdo preferuje tradiční rozložení rolí a je mu dobře ve vztahu s malými lstmi, které fungují, je to jeho gusto. Jenže ženy fungují i v jiných než milostných vztazích a tam aplikovat tohle tradiční rozložení sil dnes už nelze, neb nejsme v pravěku, ani v baroku. Poetika není vhodný nástroj pro řešení soiálních a politických záležitostí.

Mimochodem,  žena načrtnutá v blogu je bytost, definovaná výhradně tím, co dělá pro druhé, pečuje, naslouchá, nechává muže, aby jí opatřil romantiku i špekáčky. Žije životy jiných, nemá nic čistě svého. Rozumím tomu, že je lákavé vlastní život chvíli neřešit, mile se vzdát a dostávat za to pohlazení. Není to ale definitivní řešení. Především střední a starší věk ženy to nemůže naplnit.

...

tohle chápání koexistence žen a mužů je mi blízké...

máte bod... 

senzacni

senzacni, co dodat?

-

pevne doufam ze nebude Vas Blog za par let patri mezi zakazanou "literaturu"

Nádhera,

nemám slov. Ludmila

Jaky to krasny,

poeticky, pravdivy clanek. Uplne mi pohladil na dusi, dekuji!

Občas si Vás čtu

a ráda klikám, i když někdy zapomenu. To je tím Vaším stylem, který mě vždy pohltí. Jsem ráda, že nejen já jsem pravěká žena.... Klik...

Jinak bych k podstatě článku napsal asi toto.

K soužití je třeba přistupovat jako k žití. Realisticky, bez iluzí. Dokud to funguje je prima, ale pořád někde v koutku být připraven na možnost poruchy. Lépe se pak snáší.