Skolila mě viroza. Devětatřicet na teploměru, hodně špatně mi bylo. Znáte to, vlastně vás nic moc nebolí, jen se cítíte mizerně. Lehla jsem do postele, zabalila krk, uvařila čaj a potila se. Žádná tableta na teplotu, žádný horký nápoj, co uleví od bolesti a kdo ví od čeho. Možná si teď poklepete na čelo, proč že píšu o věci jasné jak moře u Splitu. Každý přeci ví, co dělat při nemoci. Jestli ano, jestli to skutečně každý ví, tak proč pořád víc utrácíme za léky? Proč se snažíme pomáhat tělu, které vlastně o naši pomoc nestojí? Protože my se mu nesnažíme pomáhat, snažíme se ho oblbnout. Vytloukáme čerta ďáblem. Nebo jak se to ještě říká, čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.
Píšu o viroze, aby bylo jasno hned na začátku, ne o angíně, zápalu plic nebo rakovině a jim podobných. O viroze, která i několikrát od podzima do jara přepadne většinu lidí. Hodně z té většiny udělá to samé, jakmile se začne cítit trochu blbě, spolkne prášek, paralen, panadol, modafen, ibalgin, výběr je obrovský. Co jiného taky dělat, vždyť tohle doporučují i v televizi! Je vám špatně? Bolí vás hlava, máte ucpaný nos, kašlete, chrchláte, horečkou vrávoráte? Slupněte piluli a vyražte mezi lidi, budete jako rybky. A přesně to uděláme. Do práce, na koncert, do hospody, přesně jak velí reklama. Na chvíli oklameme tělo, získáme iluzi zdraví a vlastní výjimečnosti (na mě si nějaká nemoc nepřijde!). A taky vyrobíme mnoho nových zákazníků lékaren, kteří si taky přijdou pro paralen, panadol a spol., protože měli tu smůlu a potkali nás na naší cestě zdravého nemocného. Ale to je na jiný blog.
Myslíme si totiž, že všechno přechytračíme. I sebe sama. Tělo na nás zoufale volá, vždyť je ti blbě, tak si lehni, ne? Cloumá s námi, vlez pod peřinu a nech to na mně, mám dost síly a svých vlastních "léků", abych tě uzdravilo. A my? Odsekneme jako nevycválanej spratek.. tss, ale jak dlouho ti to bude trvat, to myslíš, že mám jako čas čekat, a navíc je mi zle a to se mi vůbec nelíbí. Proč by mi vlastně mělo bejt zle? Protože jinak bys sis nelehnul a nenechal mě konat, hlesne jen bezradně tělo. A my ho konat nenecháme. Horečku, která se s viry a bacily dokáže vypořádat líp než Legolas se skřety, tabletou zaženeme pod 37 (řečeno s JC a to už se přeci dá vydržet), bolesti taky přebijeme i v nose nám odlehne. Na šest hodin? A pak další tableta? Tělo se může jít se svým samoléčením vycpat. A nám je pořád hůř.
Přesně tohle jsem udělala loni o Vánocích. Na Štědrý den jsem se probudila s bolestí v krku, přeci nebudu nemocná? Lup paralen. Trochu jsem se zmátořila i na hory jela. Bylo z toho třínedělní chrchlání a ani nevím jak dlouhá únava. Teď ne, teď jsem lehla, léky zamkla do skříně a poprosila svoje tělo ohřáté na devětatřicet, rozklepané zimou pod třemi dekami, jestli by tedy nekonalo... To bylo včera. Dnes odpočívám, nemám teplotu a je mi docela dobře. A čekám, až dostanu zprávu, tak už se přestaň válet a vylez z postele. Hotovo.
