A co překvapí vás?

Neříkám větu, mě už nic nemůže překvapit. Nevěřím jí. Bývám překvapená docela často.

Jako když jsme na dálnici, vyčerpaní po dlouhé jízdě, nenašli tu správnou cestu k benzínové pumpě a jeli kousek, no spíš kus po chodníku. A taky chvíli v protisměru.

Hurá, konečně na parkovišti ... Jenže pár metrů od policejního auta. Tak to bude pět let natvrdo a nařízená ústavní léčba, šťouchla jsem do svého muže …

Vyrazili jsme na záchod celá rodina jako jeden Michael Schumacher.

Snad nás zákon nedoběhne: Néé, my neexistujeme. A navíc rozhodně nikdy nejezdíme po chodníku, kdepak, co vás nemá, my a po po chodníku …

Když jsme odjížděli, policejní auto nás zastavilo.

Dobrý den, pane řidiči. Nesvítí vám pravé přední světlo. Tak abyste s tím neměli někde problém. Nashledanou. Šťastnou cestu.

Překvapilo mě, jaký je punk pěkná muzika. Pořád jsem remcala: nechápu, jak si můžeš to řvaní pouštět přímo do uší. Až mi můj muž narazil Sex pistols na hlavu, tak poslouchej ty obdivovatelko melodií. Tééda. Paráda.

Překvapila mě majitelka rakouského statku, kde jsme byli na dovolené. Když jsem se loučili, brečela. Zavolej, Kláro, jestli jste v pořádku dojeli. Tahle upovídaná veselá kráska nás zná teprve od loňska, čistého času dvacet dní. Měla jsem oči vlhké ještě na hranicích.

Překvapuje mě, že Astrid Lindgrenová nedostala Nobelovu cenu. Její Madynka je podle mého nejlepší dětská kniha všech dob. Možná nejen dětská …

Vždycky mě znovu překvapí Pán prstenů pana Tolkiena, i jeho živá podoba Petera Jacksona. Kdyby někdo řekl, Gandalf žije, jela bych si pro jeho moudrost na kraj světa.

Překvapuje mě spousta dalších věcí, mile i opačně. 

A každý den je jedno velké překvapení díky dceři.

Nedávno jsme byly v nemocnici, kde k večeři dostala kaši, co vypadala a chutnala jako vařené prostěradlo.

Tak tohle tě, holka zlatá, jíst nenechám. Dám ti kus svýho masa.

Jůůů, zamnula ručkama.

Ale nesmíš mě prásknout, mrkla jsem na ni po spiklenecku.

Tak to ne, maminko, odskočila od talíře jako čertík na pružině. Tak to já bych tě, maminko, musela ráno udat. Já si to maso radši nedám. A spala hladová.

A v té samé nemocnici mě překvapila zdravotní sestřička. Vedle přijímacích lejster, které mi přinesla, abych je vyplnila, položila pleteného panáčka.

Kdybyste se neurazila … pro holčičku, vyrábí je moje maminka.

Přejela jsem mu prsty po čepici a polkla. Mám dva takové doma ještě schované. Jezdili se mnou v autě, když jsem byla malá.  

A tak Vám chci ještě jednou moc poděkovat, milá Květo Nováková, sestřičko z Bulovky, co chodíte, když skončí denní nebo noční, dělat se svou fenkou radost ještě dalším nemocným a nemohoucím.

Poprvé proto musím říct, Váš panáček pro radost jedné holčičky mě vlastně nepřekvapil.