Česká Republika se stala součástí Evropské unie 1.5. 2004. Většina lidí v ČR si myslela, že toto společenství nám přinese na dlouhá desetiletí mír, politickou stabilitu, korektnost mezinárodních vztahů, ale hlavně opravdovou svobodu a demokracii. Dále i schengenský prostor, který nám umožnil jednodušší cestování a přijetí globální evropské měny. Tyto kroky v nás vyvolaly, že budeme uznávanou zemí, která bude patřit mezi evropské elity.
Blíží se konec prvního desetiletí, kdy je ČR členem EU a všechny kroky, které byly naplánovány, se nepodařily uskutečnit. Je třeba podotknout, že dnes už většina národa vnímá tyto kroky jako negativní a není se z čeho těšit. Spíše naopak, můžeme být rádi, že jsme euro ještě nepřijali. Protože následky přijetí této měny vidíme nejen v Řecku, ale i v Itálii a ve Španělsku. Ekonomiky těchto států se řítí do propasti, ze které není úniku. Dluhová past vůči Evropské centrální bance se stále prohlubuje více a více. Dnes je jasné, že státy se slabší ekonomikou, neměly na tento krok přistoupit, protože nemají možnost se zbavit dluhových pastí.
Střední vrstva v těchto státech mizí, protože nadnárodním společnostem, se hůře konkuruje. Tyto nadnárodní korporace dostaly při vstupu na trhy daňové prázdniny a tím mohly srazit malé podnikatele na kolena. Někteří živnostníci své malé firmy přivedli do krachu a ti, kteří byli silnější, raději odprodali svou firmu těmto nadnárodním korporacím, aby s nimi nemuseli vést nerovný boj. Dnes je v těchto státech ve velké míře monopol na cokoliv. I když se zdá navenek, že to tak není, vlastnická struktura dvou nebo tří firem, které budí navenek vzájemné konkurenční prostředí, končí u jednoho majitele těchto nadnárodních, gigantických korporací. Díky tomu se korporace stávají monopolními dodavateli na trhu, které diktují nejen cenu, ale i jaké zboží a v jaké kvalitě, se bude kde prodávat.
Přestože tyto společnosti zaměstnávají nejvíce lidí, nezaměstnanost stále stoupá. A to proto, že lidí, kterým vzaly práci, je mnohem více. Nabídka práce je stále menší, takže si tyto korporace dovolují platit své zaměstnance naprostým minimem, ze kterého lidé uhradí pouze základní životní potřeby. Z těchto důvodů lidé utrácejí méně financí a jsou nuceni šetřit. Pokud se obecně málo utrácí, je jasné, že stát vybere méně na daních, a tím je stále rozpočet deficitní, takže z dluhové pasti není úniku. Například Řecko se dostalo do dluhové pasti 300% z HDP a bylo nuceno skrze své zkorumpované politiky snížit výdaje státního rozpočtu. Vzniklý dluh nakonec stejně zaplatí řadoví občané prostřednictvím státu Evropské centrální bance. Nastává okamžik, kdy se prostí lidé stávají naprostými otroky, kteří musí poslouchat nařízení z Bruselu jenom proto, že mají přijaté euro jako svou národní měnu. V tento okamžik mezi politiky a řadovými občany nastává propastný rozdíl, chudáci versus bohatí. A to jenom proto, že politici z Bruselu si chtějí podmanit tyto slabší národy a z jejich práce maximálně profitovat. Takže je jasné, kdo z globální evropské měny profituje nejvíce. Jsou to lidé, kteří jsou vzájemně propojeni.
Pokud se začneme zajímat o propojení těchto nadnárodních korporací s politiky z USA a EU, zjistíme, že tito lidé se setkávají každoročně na konferenci Bilderberg, kam je pozváno 120 až 150 významných osobností. Je to elita ze Severní Ameriky a Západní i Střední Evropy, tvořená z jedné třetiny politiky a zbylé dvě třetiny top osobnostmi z oborů průmyslu, finančnictví, vzdělání, odborů a komunikací, kteří vlastní tyto nadnárodní korporace.
Vede jediná cesta, jak se tohoto problému zbavit, a to vrátit se ke svým národním měnám, kterou my jako ČR zatím máme, a to je naše obrovská výhoda. Národní banky v nejvíce zadlužených státech by provedly měnovou reformu, a tím by došlo k oddlužení daného státu, na který by přestala mít vliv Evropská centrální banka i s politiky v Bruselu. Sice by v tomto státě lidé přišli o úspory, ale jde o to, kteří lidé by byli nejvíce poškozeni. Podnikatelé ze střední vrstvy většinou investují své finance dále do svých firem, takže nejvíce postiženi by byli zkorumpovaní politici, kteří své finance nakradli. Jsou tedy politici ve vládách zadlužených států, kteří udělají naprosto vše dle politiků v Bruselu, a sloužili by každému systému, který by existoval v daném období.
Abychom se zbavili těchto lidí, budeme muset v budoucnu volit strany, které nebyly nikdy v parlamentu. Musíme se snažit o to, aby lidé, kteří se nechávají korumpovat a vše dělají jen kvůli svému obohacení, neměli v budoucnu možnost sedět na důležitých postech těchto států.
