Sluníčko svítí, šlapky šlapou, Němčouři krouží…

Když se krátce po sametovém převratu v okolí hranic s Německem vyrojily prostitutky chráněné kuplířskými gangy, říkala jsem si – pchá, to dlouho nevydrží, to zmizí tak rychle, jak rychle tu budeme mít větší a větší pořádek. Mírně řečeno – podcenila jsem odolnost prostitutek a přecenila touhu po pořádku.

Je pravda, že odhalenými vnadami už u silnic nepohupují a své výrobní prostředky na projíždějící auta nevystrkují, jsou tam však neochvějně za každého počasí jak pevná hráz kapitalismu a míru mezi národy. Nepřehlédnutelně a vytrvale stojí ženy i muži ve dne, v noci u patníku, na rohu, na křižovatce, a ti zpitomělí němečtí bobečci pomalu projíždějí, vybírají si, smlouvají cenu, zastavují provoz na nejneuvěřitelnějších místech.
Přitom tolikrát dostali přes hubu, tolikrát je obrali, ale když v tichosti nesklapnou a neodjedou za svými vymydlenými německými a nic netušícími manželkami, a jdou hlásit oloupení na českou policii, odehrává se to asi takto:
Německý záletník:              

- Ich bin beraubt! Zwei Frauen! (Jsem okraden! Dvě ženy!)
Policie:           

- Waren Sie mit Zigeunerin? (Byl jste s cikánkami?)
Německý záletník dotčeně:
- NEIN! Mit zwei Pfilippinen! (NE! Se dvěma Filipínkami!)

Svatá prostoto... co s takovým troubou dychtícím po exotickém dobrodružství?
Město vymýšlí nové vyhlášky, zákazy a příkazy, kde můžou stát a kde nemůžou, stejně stojí všude, a policie jezdí okolo a dělá, že nic nevidí. Těžko pak věřit, že tu neexistuje spolupráce - ať mi někdo dokáže opak.
Takže jsem vděčná svému pitbullovi za to, že můžu kdykoli a v kteroukoli noční hodinu projít městem, aniž bych musela nějakému nadrženému uslintanci dávat najevo, že nejsem ta pravá. Taky můžu v klidu projít okolo bdělých pasáků, kteří dohlíží na matky, dcery, otrokyně, jestli se dost snaží. A taky okolo těch, co v noci se veselí, ve dne spí a jen jednou za měsíc tento rytmus změní, to když si jdou pro sociální dávky.

Ale kam bych chodila.... mám auto, vyjedu si.... a když jsem za volantem, zase na mě z chodníků mávají a nabízejí své "služby! Neutečeš...
Copak opravdu nedokážeme tyhle lidi uklidit do vymezených míst a domů, abychom na křižovatce při čekání na zelenou nestáli bok po boku se šlapkami?
Taky chci jít večer do města na procházku jen tak, že je pěkná letní noc, a jít bez obav o život, peněženku a dobrou pověst.
Platíme daně snad nejen na pořízení a udržování veřejných statků a pohodlný život politické elity, ale i pro bezpečnost obyvatel pohraničních měst.
Už toho mám vážně doooooost :o(