Hano, vstávej, Rusi nás zabíraj!

Hano, vstávej, Rusi nás zabíraj! Takhle mě budila babička 21.8.1968 brzo ráno. Pamatuju si, že mi byla zima a nevěděla jsem, co znamená to – Rusi nás zabíraj. Babička měla zkušenosti ze dvou světových válek a zažila osvobození Slovenska sovětskou armádou, takže ona věděla.

Co nejrychleji jsme běžely do vedlejší vesnice a tam už byl plný konzum lidí, nakupovali cukr, sůl, mouku a čekali válku. O pár hodin později už  projížděli vesnicí na motorce se sajdkárou a se samopalem Rusáci.

Poklidné prázdniny se proměnily v událost, která ovlivnila moje vnímání světa na celá další léta. Pamatuju si vysílání rozhlasu, hlas i intonaci hlasatelů, i hesla – jsme s vámi, buďte s námi… Na mě, jako na dítě, tahle atmosféra silně zapůsobila, třebaže jsem nebyla schopná porozumět úplně všemu, odbojný pocit z náhlé okupace byl zásadní prožitek.

Ale kdepak válka kvůli Československu. A tak život šel dál, události nabraly po všem tom nadšení a odbojných pocitech známý směr do ztracena, do ponížení, do tichého vzdoru. Jak jsem dospívala, ten odbojný pocit zůstával. Řeknete, že odbojný pocit je málo. Že léta jsme s kamarádkou v den výročí Palachova pohřbu chodily do školy v černém, že jsme všichni poslouchali to praskání rušiček na Svobodné Evropě a Hlasu Ameriky, že do SSM mě zapsali automaticky, aby bylo 100 %  členství, a že mě z něj pak vyhodili, protože jsem na 1. máje přišla do povinného průvodu v tričku s vlastnoručně vyšitým nápisem All You Need Is Love... Z dnešního pohledu to byly vážně hodně směšné vzpoury. Za socialismu jsem se narodila, chodila do školy, nastoupila do práce, jiné než oficiální názory nebyly bez trestu nikde slyšet, leda šeptem jakési úryvky. Zvykli jsme si, že nejsme svobodná země. Vstup do KSČ byl pro kariéristy, flegmatiky a pošetilce, ostatní měli chaty, zahrádky, občas výlet do Bulharska a dvojsmyslné protikomunistické vtipy.Všichni jsme věděli, že život žijeme špatně, ale kdo věděl, jak to má být správně? A zvláště, jak se k tomu správně dopracovat, když kromě neslavného platu nemáme  sponzora a jediným zázemím je vlastní byt?

Občas jsem slyšela názor, že všichni jsme kolaborovali. Já myslím, že právě ta česká nepodpora režimu socialismus u nás rozkymácela a ovlivněni událostmi v zahraničí jsme už pohár dopili až do dna. To nebyla kolaborace, to byla nevědomost, neinformovanost, osamocení a později už toho bylo prostě dost..

Svoboda, svoboda slova, myšlení, shromažďování… bohužel měla ten správný význam jen pro někoho. Ti, kteří žili v blahobytu dřív, žili v něm svobodně i nadále. K nim se přidali ti bez skrupulí a také někdo skutečně s nadáním. Velká část lidí se dokázala svobodně uplatnit v nových podmínkách velmi slušně a nepřizpůsobiví svobodně rychle zjistili, že povinnost pracovat už neexistuje, naopak existuje výhodný sociální systém, pomocí kterého je budou živit ze svých výdělků jiní.  Někteří cizinci svobodně s pomocí zkorumpovaných úředníků a vrozené drzosti zahájili prodej padělků všeho druhu a leckde úplně vytlačili české podnikatele. No a pak tady zůstala spousta lidí, kteří dodnes živoří za mzdu jen o málo vyšší než je minimální, a režim, ve kterém žijí, jim může být ukradený, protože kromě předvolebního období oni stejně nikoho nezajímají.

Sebevědomí a selský rozum je to, co nám komunisti chtěli vzít.

Sebevědomí roste s uvědoměním si své osobní svobody, když se ale do toho zamíchá nerovnost podmínek, malý význam právních norem a mizivá autorita policie, stane se, že se část nespokojených lidí vyhraní a jejich názory zradikalizují. Nespokojenost pak žádá změnu a ve svobodné zemi je regulérní své názory vyjádřit i veřejně. Těžkooděnci  pak mají práci s hlídáním nacionalistických pochodů. Nacionalisty kdekdo odsuzuje, ale hledá někdo důvody vzniku těchto skupin? A proč těžkooděnci hlídají jejich pochody, ale mávání třešničkami na shromážděních komunistů slavně přenáší všechny televize v hlavních zprávách?  Jak může někdo v pohodě chodit po ulici s tričkem na němž je srp, kladivo a nápis CCCP? Nějak nechápu tu nerovnost vnímání dvou zločineckých ideologií. Že by nostalgie…, že by se někomu stýskalo po 1. máji a frontách na banány....

Trochu sebevědomí a selského rozumu pro všechny by to chtělo.  A dodržovat občanské povinnosti a vyžadovat dodržování občanských práv.