Konopí a priority bojovníků za jeho legalizaci

Myšlenkové pochody některých lidí jsou mi záhadou.  Nedávno jsem na svůj blog napsal článek, který měl upozornit na každodenní hrdinství mnohých nemocných a postižených lidí v naší zemi, kteří se nechtějí poddat

 ani nemoci, která je vedena jako neléčitelná. Každý den a každou minutu se s ní rvou. Mají obrovské problémy ve všem, ale nevzdávají se.  Neleží v posteli a nenaříkají nad svým osudem, ale bojují. Využívají každé, i té sebemenší schopnosti, kterou jim jejich postižení ještě nechává, k činnostem, které přinášejí radost nejen jim, ale i stovkám a tisícům dalších lidí. Ten článek se jmenoval „Malá zmínka o konopí a hrdinové dneška“ a já jsem v něm psal o písničkářce, textařce, folkové zpěvačce a v dětském věku i herečce, Evě Henychové, a o své dceři, Martině Kafkové. Obě jsou postižené krutou a zákeřnou nemocí, roztroušenou sklerózou. Obě by měly nárok se nad svým osudem zhroutit a jen trpně čekat, co vše špatného jim tato nemoc ještě přinese a kdy je dorazí. Neudělali to.

Paní Eva i přes velké problémy dál nádherně hraje na kytaru, dál skládá krásné a hluboce obsažné písničky a dál s nimi vystupuje na svých koncertech v lázních, domovech pro seniory a všude tam, kam ji pozvou.

Martina svou kytaru musela již dávno pověsit na hřebík.  A to doslova. Visí nad její postelí v Domově sv. Josefa v Žirči. A na své koncerty, či na to, jak hře na kytaru učila postižené děti, dnes již může jen vzpomínat. Její křečemi pokroucené prsty již žádný akord nechytí. Přesto těmato rukama dokáže v rehabilitační dílně dělat překrásné košíky a keramické plastiky, které si následně návštěvníci tohoto ústavu mohou koupit. A jdou na odbyt.

Ten článek měl nejen upozornit na hrdinství těchto dvou žen, ale měl určitým způsobem motivovat ty sta a sta dalších lidí s těžkým zdravotním postižením. Ukázat jim, že i když je jejich osud velmi zlý, oni dál mohou přinášet radost nejen sobě, ale i svým blízkým a mnohým dalším. Proto jsem také ten svůj článek končil určitým poselstvím, které já v jejich činnosti cítím. To poselství zní:

„Nevzdávejte se. Nikdy nic nevzdávejte. A bojujte jako lvi o každou, i tu sebemenší možnost, abyste se mohli vyjádřit. Svou prací, svými myšlenkami. Přinesete tím radost nejen sobě, ale i druhým. A s radostí se přeci jen žije lépe. Žádná bestie si nezaslouží mít pocit, že nad námi vítězí.“

A aby se toto poselství dostalo k co nejvíce lidem, tak jsem jej dal i na svůj Facebook.

Čekal jsem, že v reakcích na něj se dozvím o dalších takto a podobně postižených lidech, kteří také nechtějí svůj život dát jen tak lehce. A také jsem čekal, že i mnozí zdraví k němu něco napíší. Třeba jak oni se na tyto „paličáky“ dívají a jestli třeba i jim nejsou v něčem příkladem. A pár takových reakcí mi i došlo. Naprostá většina jich ale byla o něčem naprosto jiném. A odstartovala to hned ta první, která se na FB objevila. Zněla takto:

To co zde píše p. Majzlík, je velice pěkné a dojemné a je obdivuhodné že lidé takto těžce postižení dokáži takto bojovat se svou nemocí a nevzdávat to. P. Majzlík píše velice procítěně a zajímavě. Je to jistě citlivý, vzdělaný a inteligentní člověk. O to víc mne zaráží a je pro mne velice smutné, jak úporně dokáže bránit někoho, kdo v naší zemi prokazatelně páchá zlo, na České republice mu pramálo záleží a prosazuje jen své zájmy a je naprosto nenasytný a bezohledný. Je mi z toho smutno!

V naprosté většině dalších reakcí se již o hrdinství těch dvou žen, natož pak o jejich poselství, nezajímal skoro nikdo. A tak jsem se dověděl, že jsem naletěl podvodníkům, že zločinnost pana Babiše je přeci zřejmá a není tedy třeba hledat důkazy, že nemám právní a odbornou představivost a znalosti. Jeden pán mi napsal, že jsem ubohá celebrita, a jedna paní to uzavřela konstatováním, že jsem hajzl, o kterého by si ona neopřela ani kolo.

Zvláštní, že? Napíšete něco o hrdinství někoho, a odpověď je, že jste zmetek, protože nechápete novou ideologii.

Napsal mi také pan Jindřich Vobořil, kterého si já velmi vážím. Poměrně dlouho pracoval v oblasti protidrogové politiky. Nejdříve jako výkonný místopředseda Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky, později jako Národní drogový koordinátor. Napsal mi toto:

Tento návrh novely zákona pane Majzlik je hodně špatný, říkal jsem to ministrovi a nechce poslouchat. Pokud to projde, bude to vypadat mediálně dobře, ale zastaví to vše. Moc pořád nerozumím, proč je hájíte, když sám musíte vědět, že to dobře není. Ach jo, toto je neskutečné. Stojí vám to opravdu zato?

Pokud by někdo nevěděl, o čem to zde pan Vobořil píše, tak se jedná o návrh novely zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, kterou již sněmovna v pátek 21. června tohoto roku schválila, a nyní je předána ke schválení senátorům. Pokud projde i zde, bude platit od ledna či února příštího roku.

Když jsem se pak pana Vobořila zeptal, co na tom není dobře a co to zastaví, již mi neodpověděl.

Některé výhrady různých lidí k této novele ale znám, a tak si je můžeme rozebrat. Nejdříve ale, co ta novela má vlastně přinést?

Za prvé - je to velmi výrazné snížení ceny léčebného konopí ze současných 200 až 250 Kč za gram na 15 až 20 Kč za gram. 90% z ceny této léčivky budou hradit zdravotní pojišťovny.

Za druhé - je to omezení pravomoci revizních lékařů a tím i zdravotních pojišťoven v tom, že pokud odborný lékař předepíše pacientovi do 30 g LK na měsíc, nebude k tomu potřeba žádné schválení revizním lékařem. Nad 30 g jeho schválení i nadále potřebné bude.

Za třetí – lékaři budou muset průběžně psát své poznatky o tom, jak se léčba pacienta pomocí konopí vyvíjí, a toto budou předávat do určitého centra. Zde by se pak účinek léčby konopím na jednotlivé druhy nemocí vyhodnocoval.  Tato hlášení budou zcela anonymní. Nejedná se o posuzování léčby určitého pacienta, ale určitého zdravotního problému.

A co se na tomto nelíbí odpůrcům tohoto řešení tak, jak se jejich výhrady dostaly ke mně?

Za prvé – výrazné snížení ceny léčebného konopí v lékárnách způsobí ochabnutí boje mnohých za úplnou legalizaci konopí jako takového.

Za druhé – je špatně, že opět do rozhodnutí odborných lékařů budou zasahovat revizní lékaři, i když to bude až nad 30 g.

Za třetí –povinnost psát hlášení o průběhu léčení pomocí léčebného konopí bude lékařům zbytečně přidávat administrativní práci, které i tak již mají víc než dost.

Za čtvrté – je naprosto nenormální a zcela výjimečné, že o tom, jak se má předepisovat nějaký lék a kolik se za něj bude platit, má určovat zákon. Tím, že celý proces okolo léčebného konopí bude řízen zákonem, zabrání se jakékoliv jeho změně do budoucna.

Já se omlouvám a je mi to líto, ale částečně mohu souhlasit snad jen s bodem jedna a dva. Tak tedy:

K výhradě 1: Je pravděpodobné, že někteří pacienti, kteří dostanou od oprávněného lékaře e-recept, a již finančně budou mít na léčebné konopí z lékárny, se dál angažovat v boji za úplnou legalitu konopí. Jenže je zde také opačný efekt. Tito pacienti o svém léčení konopím budou hovořit se svou rodinou a se svými přáteli. Tím se povědomí o této léčivce, jako oficiálním léku, dostane k mnohým dalším lidem, kteří také mají své zdravotní problémy a tyto nově získané informace je mohou k boji za legalizaci konopí taktéž přivést. Jinými slovy ztráta jednoho může způsobit získání mnohých jiných.

K výhradě 2: Ano, i mně se nelíbí, že o rozhodnutích odborných lékařů rozhodují ještě tzv. revizní lékaři, kteří nejen že o konkrétním pacientovi nevědí naprosto nic, ale v naprosté většině případů ani nemají tu správnou kvalifikaci. A nejedná se jen o léčbu konopím. Jak jsem již několikrát napsal, o léčení neurologických problémů mojí dcery rozhodovala revizní lékařka z oboru zubařka. Zde je potřeba si uvědomit, proč vlastně zdravotní pojišťovny tyto revizní lékaře platí. U nich nejde o to, aby kontrolovali a přehodnocovali závěry odborných lékařů, ale jde zde jen a jen o to, aby zabránili čerpání peněz ze zdravotního pojištění nad rámec předem určených finančních stropů. Na těchto postech samozřejmě nemusí sedět lékař. Jenže to dobře vypadá. Dává to všem těm zamítnutím punc odbornosti. Ve skutečnosti jediným požadavkem na tuto funkci je mít dobrý žaludek, aby se ten člověk nad mnohými svými rozhodnutími sám nepozvracel.

Na druhé straně skutečností je i to, že hradit nemocenskou léčbu se dá jen do takové výše, jakou umožňuje množství peněz na to vybraných. Je to kruté? Ano, je. Ale jak by se to mělo řešit jinak?

K výhradě 3: Nejsem lékař a neznám do detailu jejich administrativní povinnosti. Uvažuji ale takto – jestliže skutečně máme zájem na tom, získat co nejvíce zkušeností o možnostech léčby konopím, tak nutně potřebujeme rozšiřovat zkušenosti odborných lékařů s oprávněním LK předepisovat. A to se dá dělat dvěma způsoby. První možností je jednou za čas uspořádat symposium, kde se všichni přítomní se svými zkušenostmi podělí. Nevýhodou je, že tam zcela určitě nebudou přítomni všichni z celé republiky. Samozřejmě, mohou si pak obstarat písemný zápis a ten si doma prostudovat. Kolik z nich to udělá? Druhou možností je, že naprosto stejné zápisky, které si každý lékař stejně dělá do karet pacientů pro sebe, provede v takové formě, aby je mohl prostým okopírováním přenést do uvažované databáze. Tak se k výsledkům každého lékaře dostane každý další lékař. Toto je pouze technický problém.

K výhradě 4: Skutečně je určení způsobu nakládání s jedním určitým lékem pomocí zákona výjimečné. Já, jako laik, alespoň o žádném dalším případu nevím. A je také pravda, že každá případná v budoucnosti uvažovaná změna v oblasti LK by byla problematičtější, protože by musela projít hlasovací mašinérií Parlamentu. Jenže toto má i svou výhodu. Zrovna tak komplikované by to totiž bylo i pro ty, kterým se již dnes zařazení konopí mezi léčivé látky nelíbí a v budoucnu by toto chtěli zrušit nebo alespoň drakonicky osekat. Opět by takové návrhy musely projít celým Parlamentem.

Mnozí aktivisté v boji za legalizaci konopí, naše společnost KOPAC, Piráti a další žádají, aby tento návrh novely zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech byl stažen. Ne všechny jejich argumenty jsem schopen posoudit, protože ne všechny znám. Tady jsem se vyjádřil k těm, o kterých vím, a se kterými nesouhlasím. Ostatně co by se stalo, pokud by byl tento návrh změny skutečně stažen? Je to jednoduché. Konopí v lékárně by dál stálo 200 až 250 Kč/g a finančně dosažitelné by bylo jen pro velmi úzkou skupinu lidí. Ti ostatní, kteří ho také potřebují, ale tolik peněz nemají, by dál byli odsouzeni k nezákonnému pěstování a tím riziku pokut či vězení, nebo k utrpení a k sebevraždám.

Mnohým tak zvaným bojovníkům za legalizaci konopí to nevadí. A jak jsem se dověděl, dokonce prý by to bylo pro tento boj lepší. Nu, každý jsme nějaký a výši své empatie máme nastavenu různě. Já jsem začínal bojem za život své dcery. Za těch bezmála devět let se na mne obrátila velká spousta lidí, kteří buď sami, nebo jejich blízcí jsou v podobné situaci, jako byla Martina. Nebojuji za to, aby mne občas ukazovali v televizi, ale za každé vystoupení v televizi jsem rád, protože to vždy znamená přiblížení problému konopí dalším lidem. A totéž platí o tisku, rádiu, Facebooku či tomto mém blogu. Proto budu dál pokračovat. A budu pokračovat takto, po svém. A to, že mi někteří vyhrožují koncem přátelství, zákazem zveřejňování mých článků v jejich časopisech či znemožněním vystupovat veřejně na velkých fórech, mne nezastaví. Za ty tisíce bezmocných, kteří stále jsou tady mezi námi, ten boj stojí.