No, rozhodně to nebylo žádné prudké vzplanutí. Spíš takové to, co vám vnutí život a vy ohrnujete nos. Vztah vám přijde jednoznačně nerovný. A pak se to zlomí a je to tady. Zamilovala jsem se do myčky na nádobí.
http://www.seniortip.cz/portal/cz/seniortip/article/2473/Image/i
Nejdřív s tím, že pořídíme myčku, přišel manžel. Viděla jsem to v jednoznačných barvách. Nechce se mu strkat ruce do dřezu. Moc se mu sice nedivím, se svou výškou a linkou přizpůsobenou mojí trpaslíkovitosti myje skoro v kleče. Nicméně nového přístrojáka do rodiny jsem odmítla okamžitě.
Nádobí myju dlouhé roky a nikdy mne z toho neubylo. Naopak mě pořád přibývá a co kdyby po omezení sportovních výkonů ve dřezu přibyly faldíky ještě i na dosud útlých zápěstích?
Upgrade špinavého nádobí na čisté je taky skvělá výchovná záležitost a nácvik uvědomění si příčin a následků (Ségra, umyj ten talíř pořádně nebo tě s ním majznu po hlavě) a taky týmové spolupráce (Brácho, vypni ten facebook a pojď utřít nádobí jinak ani jeden nedostaneme puding). No a v neposlední řadě je to dokonalý a jednoduchý trest. (Zase jsi přišel pozdě? Nádobí je, Zlato, na týden jen a jenom tvoje).
K tomu všemu jsem si byla jista, že nám myčka do kuchyně prostě nevejde a nevejde a kam-to-jako-všechno-dáme. Kroutila jsem hlavou tak, že jsem si ošoupala obratel a týden chodila s hlavou bezpečně zacvaknutou v krčním límci. Nevykroutila jsem se.
Najednou stála v garáži. Mlčky čekala a tvářila se čistotně. Myčka. Domem se mihli šikovní pánové a udělali cosi se skřiňkou a cosi jiného s kohoutky a jednou, když jsem přišla z práce, stála v kuchyni. Bílá, s bublinkami na předním krytu. Manžel před ní stál tak hrdě, že jsem se chvílku bála, že před myčkou je natažená páska a mne čeká slavností přestřihnutí. Tak poťouchlý naštěstí nebyl. Čekala mne pouze instruktáž (Tady nasypeš prášek, ostatní tam je, zavřeš, zmáčkneš čudlík.) Zmáčkla jsem čudlík a povím vám - nic moc. Ten divný přístroj nemá ani skleněná dvířka, aby se od dřezu odvrhnutá paní domu mohla kochat bezručním pucováním skleníček. Tak jsem šla. Mylo to neskutečně dlouho a pak to dlouho chladlo. Uf.
Jenže pak přišly Vánoce. Gauče, křesla i podlahu obsadili lidi a další lidi. Velcí i malí. A na Silvestra jsem před půlnocí zmáčkla čudlík na myčce a místo utěrky vzala flašku šampusu a bundu. Vyrážela jsem spolu s ostatními na ohňostroj a zjistila, že jsem zamilovaná. A jak se tak znám, bude to láska dlouhodobá. Jen kdybyste mi někdo ze zkušených strojomyčů poradili, jaký alternativní odpustek vymyslet pro dětské provinilce. Pořád mne nic srovnatelně dobrého nenapadá.
A to jsem na to zrovna teď vážně soustředěná. Sedím totiž na gauči a inteznivně pracuji. Myji přece nádobí.
