Karma pani Majova i za clanek o vyzivnem. Jste tu jedna z mala (pokud ne jedina) ktera dokaze o stridave peci psat smysluplne. I kdyz se vsim uplne nesouhlasim, kdyby bylo vic takovych rozumnych stridavkaru jako vy.

Hanko, moc děkuji. My se tu vlastně tak nějak nevyžádanou situaci hlavně snažíme smysluplné žít :-). A i nesouhlas je vítán - to téma je prostě hrozně těžké. Zvlášť v době milující rychlá zjednodušení se tak nějak nechceme nechat zatěžovat etikou.

Jani, hezký článek, karma

Podle mého názoru je základní problém už v rozvodu (rozchodu u nesezdaných). Kdyby lidé nevstupovali do manželství a neměli děti s tím, že to zkusí a když to nevyjde, tak se zas klidně rozejdou, ale brali to jako krok pokud možno na celý život, tak by naše padesátiprocentní rozvodovost musela zákonitě klesnout.

Je mi jasné, že někdy to jinak nejde, může se například objevit alkoholismus nebo něco takového, ale každým rozvodem utrpí nejvíc právě děti. Znám dvoje lidi, kteří se rozvedli a po čase se dali zpátky dohromady kvůli dětem.

Nu a když už se to stane a ti dva opravdu nemohou být dále spolu, měli se snažit zařídit věci tak, aby to jejich dětem ubližovalo co nejmíň. Třeba se pokusit bydlet pokud možno blízko sebe, aby děti nemusely střídat školu. Kde je dobrá vůle a opravdová láska k dětem, tam se jim dá leccos ulehčit.

Maličko si myslím, že problém je v tom, že rozvod je hrozně snadný a v zásadě mu nic nebrání...nějak jsme si odvykli věci (i vztahy) opravovat. Prostě je, když se rozbijí, zahodíme...

(Ale já tak mám co kecat, taky jsem rozvedená - hrdá na to rozhodně nejsem.)

Díky

Souhlasím s Vámi.

Mám známé, kteří se dohodli, střídali a pečovali tak dobře, že se sestěhovali do jednoho paneláku. Syn měl stejnou školu i kamarády na lítání venku. Začal jsem věřit, že všechno jde, ale celé to spadlo po roce a půl jak domek z karet v okamžiku, kdy si kamarád pořídil novou rodinu.

I ten rok a půl dobrý...

Střídavá péče, jako novotvar současné společnosti, bude vždy špatná. A může být sebelépe realizovaná. Já neřešil, rozešel jsem se s jejich matkou po jejich plnoletosti. Pak je plně na nich, ke komu cítí potřebu. Hezké psaní, Jano.

Jiří, já si nemyslím, že je střídavka špatná. Jen si myslím, že vše má své hranice a jestli chtějí rodiče střídat, tak prostě v jednom městě. Moc díky, že jste se stavil.

Víte, on má každý rozchod své pro a proti, v každé době. I ty rozdchody "a děti vyrostou" mají svá negativa...ale to by bylo na debatu někde u skleničky. Všichni se snažíme dělat věci co nejlíp...prověří to až Čas.

posílám Ti Jano karmu

Ď

Ještě existuje jedno řešení a to stěhovat školu i se všemi ostatními žáky podle potřeby toho konkrétního dítěte. Prostě se vždycky na týden pronajme v jednom městě jedna budova a ostatní žáci si udělají školní výlet. Další týden se pak škola vrátí na původní místo..jednoduchý, ne? :)

a záhy budeme mít systém rotujících škol a rotujících domácností...a pak už vlastně bude jedno, kdo je čí dítě...jéééé

Jako VSÚ opatrovnického oddělení za zkušenosti můžu napsat plný souhlas.

Ostatně moc fungujících střídavek jsem nezažil. Ostatně když se rodiče nejsou schopni domluvit, sebelepší rozsudek nepomůže. Jen to skončí u výkonu rozhodnutí a to nedělá dobrotu.

A když se rodiče jsou schopni domluvit, tak to defakto ani soudně nepotřebují upravené.

Víte, někdy i silová střídavka má pro dítě smysl, ale to je na úplně jiný článek na který musí uzrát čas.

Pokud proti sobě nekopou oba, může si dítě srovnat, které prostředí je pro ně lepší a ve vhodné době (z hlediska jeho vlastního rozhodnutí) se v jednom prostředí usadit. Ale...ona už je to "vyšší dívčí" a to sem moc nepatří.

Mimochodem, ráda Vás i "vidím" 

Pokud by melo dite chodit do dvou skol, tak rozhodne NE.

stalé argumenty proč to nejde

Zkuste mi to vymluvit, třeba se to povede?

A já s tebou do puntíku souhlasím.

Děkuji