Víte, mně na tom dost vadí, že to stavíte tak, jakoby právo dospělých na život s novými partnery a novými dětmi bylo nadřazeno právům dětí "starých". Váš názor je, že takto pojatá SP je dobrá, ale funguje jen do doby, kdy si rozvedení rodiče najdou nového partnera. Jenže já si myslím, že ti rodiče se už prostě jednou provždycky budou muset přizpůsobovat především potřebám těch, které už zplodili, a až potom těm "novým" (což taky v praxi může znamenat, že žádné nové děti nebudou). I proto si myslím, že každý si musí sakra rozmyslet, zda chce žít s někým, kdo prostě má závazky z minula. Přístup, "teď sis vzal/a mě, máme naše děti, máme tedy přednost před "starými" dětmi", je naprosto příšerný, byť naprosto běžný, a připadá mi, že i vámi preferovaný.

Jinak, já pár, který popsanou střídavku praktikuje, znám. Ty dva považuji za naprosté frajery, nechali děti v domě, ve kterém vyrůstaly, se psem i ostatním zvířectvem, děti chodí do stejné školy, prostě zůstaly normálně doma. A táta s mámou se u nich střídají a svoje nové vztahy do tohoto uspořádání prostě netahají. A je i na jejich nových partnerech, aby si uvědomili, že oni prostě nejsou ti první, oni prostě přišli jako druzí, a jako druzí zůstanou, dokud se partnerovy děti nepostaví na vlastní nohy. A že se jim taky může stát, že si spolu děti prostě nepořídí, to je riziko podnikání, jdete-li do vztahu s rozvedeným s dětmi.

Víte, já tomu osobně rozumím, sama jsem po rozvodu zůstala sama hodně dlouho - nejsem typ, který na někoho věší svoje starosti. Ale ono to tak prostě běžně neběží - co si budeme povídat, vztahy se (ať už jsou vnitřní důvody jakékoliv) rozpadají často právě kvůli novým "láskám". 

A tvrzení, že odpovědni jsme zejména vůči těm dětem, které máme, je naprosto pravdivé. Jen tak život prostě neběží.

Je to stejné jako pravda, že pro děti je nejlepší se nerozvádět. Je to pravda jako hrom. Ale v praxi se nám moc nedaří ji naplňovat.

Ve svém okolí v zásadě neznám lidi, kteří ty nehledali a nenacházeli další vztahy. Jen těžko lze dospělého člověka po rozvodu "odsoudit" k celibátu. Pravdu máte naprosto ve všem. Jen tou realizovatelností si prostě nejsem jista. Klobouk dolů před Vámi popsanými rodiči.

Jano, já ti nevím ... tak jak jsi to napsala to zní skutečně děsivě zašmodrchaně a máš pravdu, že model "ať se střídají rodiče" by byl aplikovatelný pouze v případě, že by si žádný z rodičů už nikoho nenašel (ale podle mně lepší pro dítě - mělo by stabilní zázemí). Ale na druhou stranu přiznám, že to poslední rozhodnutí ústavního soudu mně vyděsilo: rodiče bydlí přes půl republiky a  podle verdiktu si mají dceru vyměňovat ve dvoutýdenním intervalu. Až začne chodit do školy, bude to peklo, obzvláště pro prvňáčka...

Umím si představit střídavou péči v takovém intervalu u rodičů, žijících v jednom městě, ideálně v dosahu jedné školy, stejných kroužků, stálých kamarádů.  Pokud je to na větší vzdálenost, přimlouvala bych se za interval 3-6 měsíců...

Schválně jsem si chytla jen jedno téma - se střídavkou na větší vzdálenost upřímně nesouhlasím - ta parta ve škole, kamarádů a ve kroužcích se dle mne "rozbít na dvě části" nedá - rodiče počkají. Kamarádi spíše ne, zvlášť u menších dětí. 

Dlouhý interval si moc nedovedu představit. Víš, když jsem měla příležitost jít za "lepší prací" do velkého města, prostě jsem nešla kvůli svým rodičům. A stejně by prostě měli zůstat rodiče v blízkosti školy svého dítěte. Tady mi názor ÚS taky těžce drhne.

To musí být na palici. Nemyslím ani tak v článku, ale v reálném životě. A tím pádem klidně i na další rozvody a další střídačky v bytech nejspíš různě promíchaných dětí.

Honzo, při druhém rozvodu už jsem to nedokázala namodelovat ani když jsem si malovala schéma :-). To už by se pak asi mohlo tahat z klobouku 

Když jsem se ztratila, přišla naštěstí otázka "ještě to stačíte sledovat?"... je to děs...

Vůbec je ta představa, že se dělím o stůl, postel a vanu (byť intervalově) s člověkem s nímž jsem totéž nedokázala sdílet taková divná. :-)

Vy si z toho děláte legraci, ale někde to vážně praktikují, rodiče mají tři byty, manželka, manžel a další společný a střídají se u dítěte. A střídavá péče běžná? Střídá se dítě. Tatínek má byt, dítě tam má pokojíček, chodí do stejné školy, stejní kamarádi (v lepším případě). Tatínek si našel novou paní a ta už měla dítě a navíc mají nové mimino. Dítě pak jde k mámě, která si taky někoho našla a má nové mimino. Dítě je přebytečné v obou domovech. Střídá se ale, rodiče si říkají, neselhali jsme...ne, není to sranda jako ten váš článek. Střídání dítěte u rodičů, když je dítě malé, když rodiče nebydlí ve stejném městě, když nemůže chodit do stejné školy - proč se to povoluje? Pendlování mezi Brnem a Prahou? Dítě má mít jeden pelíšek, jeden domov pod jednou střechou, což neznamená, že musí přijít o jednoho z rodičů. Stačí jen chtít. Ta energie vyložená na ideální střídavku by se měla užít na zůstání spolu. Ideální střídavka vyžaduje tolik obětí manželů i dítěte. Zdravý rozum se kamsi poděl, víc se kváká o právech rodičů, ale co práva dítěte na normální dětství?

Není (resp. nemusí) to tak být. Dítě, které je ve střídavé péči u nás je onou péčí skutečně obklopené. A otázku se dvěma postýlkami vůbec nechápe - je přece jasné, že má své místo u obou. Dokonce jsem přesvědčena, že v některých případech je to pro děti v zásadě nejrozumnější cesta k uchování zdravých možností rozvoje (ale to jsou ona extrémní 4 %, kdy je prapodivná matka).

Když se lidé dohodnou, je způsob péče na nich a tak by k tomu měly soudy jednoznačně přistupovat.

Když se nedohodnou, je to skutečný problém. Velký.

A zlehčila jsem to úmyslně. Demagogická zjednodušení mne k tomu téměř vždycky sama dovedou. 

Práva dítěte na normální dětství - to je jedině nerozvedená rodina. Je jich polovina. Je to vůbec dobrá zpráva?

Krásně sepsané  Jinak ono to střídání rodičů samozřejmě není míněno vážně, je to spíš takový důkaz sporem, že střídavá péče opravdu není dobrý nápad, ať už je technicky realizována jakkoliv 

Rozvod je selhání a pro děti je to trauma, které žádný model následného uspořádání vztahů nedokáže překonat.

 hlavu mám teda dobře zamotanou!

Otázka "ještě to stačíte sledovat" přišla včas - byl by to bordel:)

Asi by se na to muselo zřídit ministerstvo :-)

Díky za článek Líp bych to vyjádřit nedovedla... "Ať se střídají rodiče" je podle mě jen jakési zaklínadlo těch lidí, kteří vnitřně cítí, že na té střídavé péči je cosi dobrého, že může být přínosem pro děti, jenže se to (nevím proč) bojí dát třeba i veřejně najevo, možná jsou tím sami jaksi zaskočeni... Takže hledají cestu, jak nakrmit vlka a kozu nechat celou. Z pohledu dítěte je podobné střídání naprostý nesmysl - velmi rychle by pochopilo, že je odsouzeno do podivného žaláře, skleníku, inkubátoru... Myslím, že by každé takové dítě brzy žadonilo:" mami, tati, vezměte mě k sobě domů!"

Myslím, že je to normální zjednodušující linka. Že si někdo řekl "tak ať se střídají rodiče" a už se to šíří vzduchem. Jen jsem si to zkusila představit.

Možná se na to ve vhodné chvíli zeptám dětí, jak by to viděly.