Smutne. Ale muzete mi dovysvetlit jednu vec. Ta starsi holcicka se tedy s tatou ted vubec nevida protoze ji v tom mama brani? Tata sam se ji nejak pokusil zkontaktovat? Ma takovou moznost? Vyuzil ji? Jestli ne tak ona zije v tom ze se na ni tata kvuli tomu zlobi a nechce ji videt. Hrozne.

V telefonu vyměněná SIM, při náhodném setkání přechod na druhou stranu ulice, za dvě hodiny (povolené) u nás po hudebce týden zaracha. Příběh má vývoj (v běhu) a beztak se k němu vrátím. Teď jsem ho jen použila jako odraz toho, že ono ptaní se dětí rozhodně není samospasitelné, je to spíš takové heslo, které se až příliš ujalo.

Děkuji, že jste se stavila.

Tohle jsou všechno strašně smutné příběhy a nejhorší je, že neexistuje univerzální řešení. Nelze obecně odpovědět na otázku, nakolik brát v potaz názor dětí. Bylo by potřeba to posuzovat případ od případu, ale na to zas není dost schopných lidí, tedy hlavě psychologů a uvážlivých soudců.

PS: Díky za sérii těchto článků, kdyby to aspoň pár lidí odradilo od rozvodu v případě, že by byl neuvážený a zbytečný, bylo by to jen dobře.

Díky, Honzo, že tyhle moje "depresárny" ještě vydržíte číst.

V celém tom systému - jediní, kdo se nám jeví, že se opravdu snaží poctivě řešit jsou psychologové. Ale on je ten systém (když nechce) nemusí poslechnout.

Všechny ostatní složky umí neskutečně "překvapit". Říkávám, že to už je zásah "vyšší moci". 

Rozvody jsou u nás hrozně snadné 

Smutný příběh.

Skutečně skutečný. Musíte se do těch situací dostat, aby člověk postupně uvěřil, napoprvé ani napodruhé to nejde. Takových extrémů je ale málo, většina rodičů nenastrkuje dítě jako štít, nebo jen velmi krátce, v akutním stressu z rozchodu. 

Děkuji, že jste se stavila - není to moc komické čtení.

Těžko soudit,nikdy jsem v této situaci nebyla.Najedou má dítě dva domovy a dvě rodiny,kdy každá funguje odlišně.V každé jiné požadavky a jiný režim.Myslím,že ho to časem unaví se pořád stěhovat.Nejlépe by se mohly vyjádřit samotné děti,které jsou vychovávané ve střídavé péči.Za mě jako rodiče mí týden volno a starat se jen sama o sebe,není to špatná představa.Ve většině rodin octů,kteří mají partnerky vládnou ony a když mají svoje děti,málo kdy ty jejich děti přijmou absolutně za své.V době když se moji rodiče rozvedly naštěstí toto nebylo a kdyby ano asi bych se jako dítě zbláznila,v jeho nové rodině bych žít nedokázala,až moc velké rozdíly, moje ,tvoje děti.Někdy ruku na srdce,jsou to cizí děti,mají jinou výchovu,jiný řád.Málo která žena a klobouk před nimi,je dokáže brát jako svoje vlastní.

Model moje děti a tvoje děti se perou s našima dětma? A odpusťte, profesionální deformace,  ale rodiče se ROZVEDLI (shoda podmětu s přísudkem - ti rodiče)

Místama to trochu připomíná klušákovinu ... každý takový příběh má nějaký podobný základ, manipulace, lež ... chudáci pak děti. Zaplaťpánbůh za mýho "nebožtíka", domluvili jsme se bez problémů...

Nejen děti, ale i ten racionální rodič. Má pak těžkou roli. Nechat toho všeho a za pár let krčit rameny "Vždyť jsi to tak, Kristýno, chtěla", nebo jít tou břečkou dál? Hm...taky samostatné téma. Snad někdy.

Díky

Kdyby se se mnou manžel rozvedl, než děti neustále stěhovat, nechala bych je jemu.

Ve Vašem případě nemám sebemenší obavu, že byste se dokázali domluvit a k žádným tahanicím by nedošlo. Na to děláte příliš (smím-li posoudit) čest svému příjmení.

(u nás jsme se taky bezbolestně domluvili - není to tak všude).

Jo...zmanipulovat dítě je snazší, než dospělého :) A přesto... má to význam se dětí ptát na jejich názor, je už na psychologovi a soudci, ať vyhodnotí relevantnost dětské výpovědi :) A i on se může splést...nic není dokonalé, vše se dá zneužít :)

Věřila bych víc těm psychologům, minimálně poznají, kdo pravděpodobně lže. Ale nechci hodnotit. Tohle se skutečně stalo, byť reálný průběh je dramatičtější a vydal by nejspíš na knížku.

Ale máš pravdu. Nic není dokonalé. Je to potřeba pořád připomínat.