Pro Kubu V. (pokud nahlédne)

x

Zrovna si o střídavce povídám s dcerou. Je jí 21, jste tedy nejspíš vrstevníci. (Registrovat se kvůli tomuhle fakt nebude :-), ale povídání je to zajímavé). Sama by jako malá střídání klidně volila. Měla nás ráda oba. Mile vzpomíná na to, co se stihla se sestrou navyvádět otcově první partnerce. Holky ji neměly rády (logicky) a tak asi taky musela mít nervy ze železa. Vrtá jí taky hlavou totéž co mně - jak mohlo vadit "nasazování" partnerky otce na matku a způsobit sestře trauma. Byli jste možná menší... holkám bylo 8 a 12 a tyhle věci dokázaly pacifikovat tak elegantně (a že to třeba babička fakt uměla), že pokud si z té doby nesou nějaká traumata, tohle to není.

x

Někdy by mne dost zajímalo, jak vzniká ten mix toho, co z nás dělá lidi s pozitivním/negativním pohledem na život.

U každého jinak a něco jiného, i když pravděpodobně s obecně platnými základními pravidly včetně zařazení těch vlivů do časového úseku života...proto jsme každý unikátní :)

Děkuji některým za upřímnou snahu naplnit anketu Žblebt roku 2014.

Ano, zvláště těm, kteří se - asi aby v tom bylo jasněji - jako potrefené husy ozývají "minusováním" tohoto příspěvku.

Nestačím se divit. Valíková tady vyzývá k diskusi, přitom sama je pod svými články otevřené nemá. Tomu říkám vrchol nesoudnosti. U téhle paní se už ale nedivím ničemu.

K diskusi blogové, pane Černý. To jsou ty články, pod kterými se bez jména objevujete a urážíte jejich autory. A prosila bych oslovení paní... husy jsme spolu nepásli.

Paní Majová, Vy i paní Valíková máte hezké články. Váš je z pohledu macechy, paní Valíkové z pohledu matky. Paní Valíková se tím ale netají, nevykládá něco o objektivním pohledu osoby s odstupem. To mi tady docela vadí, i když některé Vaše příspěvky na pana Hodinu pěkně sednou, oceňuji. S odstupem by to mohl psát nějaký psycholog, který zná oba rodiče stejnou měrou a ani s jedním netvoří společnou domácnost. Nebo učitelka dětí. Vy ne a taky to s odstupem není. 

Chápu, otec je Váš manžel, a i když nemohu soudit, jaký je jako rodič a otec, ve Vašich očích bude vždy dobrý po všech stránkách. Takže ho podporujete.

Znám pár takových jako jste Vy. Některé podporují, některé už to mají za sebou. Zrovna před pár dny jsem to probírala s jednou moc příjemnou a vzdělanou paní. Také byla partnerkou otce. Podporovala, starala se o všechny děti, a nechápala, jak ta hrozná matka, která vůbec nechápe, že tady jde hlavně o děti, se neumí domluvit a chovat slušně. Vždyť střídavka je přece tak bezvadná. Říkala, že už má zkušenosti, s otcem starších dětí se rozešli v dobrém, jen kdyby se víc zajímal... Až do doby, kdy se sama ocitla na jejím místě a o střídavku jde u jejího dítěte, s mužem, kterého dnes už dobře zná. Dnes jsou s tou hroznou matkou kamarádky. Mnohokrát se jí už omluvila. Zkušenost je nepřenosná, některé věci si prostě musíte prožít. 

A ještě jednou Vás chápu. Vám už toto starosti dělat nemusí, Vy už, jak jsem pochopila, s tímto mužem děti mít nebudete. 

Omlouvám se, že nebudu dále diskutovat, sbírám íčka.

Děkuji, paní Procházková.

Můžeme přece diskutovat skrze blogy. To je také diskuse. Plnohodnotná. Třeba se připojí i další blogeři.

http://valikova.blog.idnes.cz/c/394501/A-jeste-trochu-stridavky-tentokrat-pro-pani-Majovou.html#t2

Takže jste zvolila strategii kukačky.. Sorry, nehraju

Máte ode mě odpověď, paní Majová. Blogová diskuse - vyšší level.

otevřela jste diskusi?

Střídavka, slintavka, kulhavka, aneb není divu, že tento nový experiment sociálních inženýrů a sobeckých rodičů není po chuti všem. Ač nemám paní Valíkovou nijak oblíbenou, z důvodů mnoha, ohledně uspořádání péče o děti a vlastně i ohledně domácích porodů, s ní jednoznačně souhlasím a stojím na její straně. Vy bojujte za střídavou péči, ale jedná se o děti ne vaše, střídáte si cizí děti, jste macecha, otázka skutečně je, jak moc by se vám líbilo, aby vaše děti vandrovaly sem a tam. Pro spoustu dětí je to naprosto nevhodná situace a pro spoustu rodičů nereálné, ať už proto,že se nedokážou dohodnout nebo proto, že jim to jejich povolání a životní styl neumožňuje. Na děti se musí myslet nejdřív, potom až na svoje potřeby. Střídavá péče by NIKDY neměla být plošně nařizována soudem jako prvotní model a nikdy by neměla být vnucována lidem, kteří o ni nestojí. A děti jsou také lidé.

Ano, na děti je třeba myslet v první řadě. Právě a jen na děti.

Ahoj Jano, nedá mi to, abych sem nepřidal příběh naprosto kuriózní střídavky. Matka i otec bydlí se synem v jednom bytě, otec má sice z bytu už pět let soudní výpověď, ale drží se tam jako klíště (rozvedeni jsou osm let). Veškeré energie hradí manželka, otec nepracuje a např. rád pere synovi oblečení v automatické pračce, každý díl oděvu zvlášť, třeba nejprv jedny trenýrky, v dalším pracím cyklu jedno tričko. Víkendová střídačka končí v neděli v osm hodin večer (podotek - synovi je teď 16!), manželka přijde až ve 22 hodin a už má na stole ve společné kuchyni sáhodlouhý dopis od exmanžela, že syn dostal ve 20.30 hlad, tedy v době, kdy už se o něho měla starat paní, a v lednici nebylo kromě pár kousků salámu vůbec nic a rohlíky, které koupila v sobotu, už byly okoralé. Jedná se tedy o špatnou matku. A budete se divit, syn je na otcově straně, protože on o něj (od rozvodu nepracuje) pečoval celé dny, zatímco matka chodí do práce.

A tak to jde den za dnem a matce se nedivím, že se jí do jejího vlastního bytu (byť navzdory soudním rozhodnutím furt společného) moc vracet nechce. Na druhou stranu se však jedná o střídavku ideální - vše se děje v jednom jediném prostoru, dítě nemusí měnit zaběhnuté prostředí...

Někdy je to s dospělými těžké, co? Člověk pak nemá slov...

V 16 už by ale mladej trochu vlastního rozumu mít měl, ne?

Že matce moc držím pěsti, ať se to brzy někam obrátí...

Dobrý den, paní Majová, doufám, že vám nebude vadit pohled třetí strany, matka a macecha už tu byly. S mou sestrou jsme byli ve společné (viz. mámin článek) péči čtyři roky. Jsme tedy poněkud specifický případ, ale myslím, že mohu přispět svými zkušenostmi. Nepopírám, že když jsou rodiče schopní se dohodnout a nedělají si naschvály, může být tento systém ok. Problém ale nastane, pokud se jeden s druhým snaží soupeřit. Bohatší rodič může uplácet děti drahými dárky, které si ten druhý prostě nemůže dovolit.

   Co se nového partnera týče, ten vždy problém být nemusí, ale může, zažil jsem obě varianty. Pokud se nový partner snaží nahrazovat dětem matku/otce a pokud je nekorektní a shazuje skutečné rodiče, je to pořádný průšvih. Když jsme byli se sestrou mladší, přítelkyně mého otce, moje teta mimochodem, se maminku snažila pomlouvat a občas si hrát na náhradního rodiče. Sestra se z toho vzpamatovávala velmi dlouho.

   Celou situaci jsme mohli rychle vyřešit pouze díky již zmíněnému systému společné péče. Mimochodem, krátké jedno až dvoudenní intervaly jsme si se sestrou, vzhledem k malé vzdálenosti mezi rodiči, vybrali sami. Byli jsme rádi, že můžeme oba své rodiče vidět každý den a že nám nikdo nepředepisuje pevný systém.

Moc díky, že jste přišel, opravdu. Takže je to tak jako v článku...jak to zvládnou rodiče, tak to zvládnou děti :-).

Díky za tenhle pohled a i za to, že jste se nad tím zamyslel.

x

Mimochodem - mám v tomto směru úsměvnou zkušenost. To dětičky (jedno) nás zkoušelo vydírat tím, že u mámy dostane (řekněme drahý dárek) a co na to jako my (táta). Sedli jsme si a vyjasnili mu, že si ho kupovat fakt nebudeme, protože tim by to celé ztratilo smysl. A že už je velký a chce-li využívat tyto možnosti, stačí říct - můžeme systém upravit. A bylo po vydírání. Nechtěl.

(Komplexní nastínění situace včetně toho, že všechno ostatní mu kupuje a platí táta jsme mlčky přešli).

x Vždycky je to "o lidech". I toho svého partnera si prostě musí rodič dobře vybrat. Mimochodem, velmi rychle se dá změnit i střídavka, když to dítě chce. Jde to ze dne na den.

Tak jsem o tom dost přemýšlela. Manželovi bych upírala děti, kdyby je ve svém čase hodil na krk rozmazlující babičce,  a to nekompromisně. Ovšem, kdyby se rozchod konal kvůli nějaké čůze, dopravila bych do jejího bydliště manželovy dráty, šrouby, polorozdělané motory, rotory, slepená autíčka a dětské sbírky v podobě papírků, kamínků, nálepek, obrázků a ještě bych je popichovala, tak aby to nepoznaly, ale čůze by připravily něco nepříjemných okamžiků. Holt nejsem žádný dobrák

No ale to je v pořádku (dobře, popichovat by se nemělo - jsem deformovaná), jestli chce nějaká beruška mého muže, tak prosím, ale holt i s příslušenstvím...

Mám známou, co to zvládla a...vyslala muže do náruče lepší budoucnosti i s dětmi.

Brzy byli zpátky a ona velkoryse zvážila, že mu odpustí...