posílám za bábinkou...

Mám kámošku v Austrálii. Přijela sem na léto. Jdu s ní takhle v srpnu lesem. Vypráví mi, že se jí zdál doma v Sydney sen, že jeden člověk z Čech, který jí velice ublížil, přišel za ní ve snu a byl na ní převelice hodný. Byl to prý tak moc silný sen, že si pamatuje i to, že se jí to zdálo 15. března. Jdeme lesem dál a přemítáme. V tom jí zazvoní telefon a někdo jí sděluje, že onen zlý člověk je po smrti. Zeptá se, kdy umřel. 15. března!!!

A teď dumejte!

Dějí se to věci...díky, že Vám nevadí je napsat (neuchopitelného se často jakoby bojíme)

Mám podobné zážitky.

Díky

I já Vám :-)

Jsou věci mezi nebem a zemí... 

Třeba způsob, jakým fotíte :-)

Jani, v diskusi pod tyčovým snem jsem psal, že nic není nadpřirozené, že vše je v souladu s přírodními zákony. Ani tenhle Váš sen nadpřirozený nebyl, zafungoval jen podle "mechanizmů," které jsou nám neznáme a jejichž existenci mnohdy odmítáme připustit. Vůbec bych se nedivil, kdyby si Váš děda pro babičku prostě přišel a rozhodl se formou dvou to sdělit právě Vám.

Je to moc hezky napsané, děkuji za "snové navázání"

Taky věřím, že jsou situace prostě provázané s přírodou. Jen jsou za naším běžným horizontem. Proč bychom taky museli nutně všechno znát?

Díky, Honzo :-) a pozdravte doma 

Jano, o snech bych mohla vyprávět. A ten opravdický, kdy se s náma přišel rozloučit náš táta, tak ten nezapomenu nikdy! Přesně v 3.15, když jsem se probudila ze snu, tak zemřel. Jak si toto vysvětlit?

Máma zas často mluvila o tom, že když táta (děda Josef z mého snu) umřel, všechny hodiny v domě ráno stály...