Dojeli jsme na jih Itálie. A když už jsme my, lidé opatrní, vážili takovou cestu, koukali jsme, abychom viděli. Některé výlety jsme absolvovali s průvodci, na jiné se vydali sami. Jeden z těch organizovaných vedl na ostrovy Tremiti. Kdybychom byli Italové, byla by návštěva ostrovů otázkou národní hrdosti. A že jsme Češi, prostě jsme si přečetli, že je to tam moc hezké. A taky jsme je jako malé tečky viděli z "naší pláže". A pak už byli jenom zvědaví.
Tremitské ostrovy leží zhruba 20 kilometrů od pobřeží Gargana. Je jich celkem pět. Kouzelný byl San Nicola. Historie se ho dotýká na každém čtverečním metru. Turistům je pak vyhražen ostrov San Domino u nějž jsou malé, kouzelné pláže. Na ostrovy se dostanete lodí nebo vrtulníkem.
San Nicola byl místem, kde sídlili Benediktinští mniši. Klášter byl tak dokonale opevněn, že si na něm šavle i zuby vylámali i Turci. Dnes místo tak nějak malebně chátrá a určitě by si zasloužilo víc pozornosti a údržby. Jednoduše Itálie.
(Pro zvídavé návštěvníky: na Tremiti jezdí pravidelná i turistická doprava z pobřeží. My jsme jeli z Rodi Garganico. V přístavu si koupíte jízdenku, nastoupíte na loď a někam se usadíte. Když přijdete pozdě, tak se třeba opřete. Lodě a lodičky jezdí i mezi ostrovy a okolo nich. Stačí se v přístavu postavit a rozhlížet. On už si vás s nabídkou někdo najde. Běžná a příjemná je možnost vykoupat se přímo na vyhlídkové plavbě. U Tremiti je krásné moře, ale skalnaté pobřeží nechalo jen nepatrný prostor plážím.)
Fotoreportáž z Benátek - naše první zastávka na cestě.
Fotoreportáž z pobřeží Gargana - místo našeho pobytu.
