Moc hezké. Kultury není nikdy dost

Moc díky, Honzo

Hezký článek, můžu si hezky zavzpomínat. Začala jsem chodit do dětského divadla u nás za rohem asi ve třech a půl letech, bylo to loutkové divadlo, ale hráli každou neděli odpoledne pro děti. Neměla jsem divadelní šaty, ale měla jsem divadelní kabelku!!

V opravdickém divadle jsem byla asi ve čtyřech letech, kdy mě moje matka vzala na Rusalku do Národního v Praze. Matka na to vzpomíná, protože ji uvaděčka chtěla vykázat, že tam s tak malým dítětem nemá co dělat. Matka se vykázat nenechala a já si to sice nepamatuji, ale matka tvrdí, že jsem na to zírala ani jsem nedutala a že se mi to ohromně líbilo. Divadlo je prostě taková pohádka pro velké.

Nejsem příznivcem operety, to bude částečně tím, že u nás ve městě chybí čtyřsouborové divadlo, které je v Ostravě.

Jsem dítětem svých rodičů a prarodičů, rodiče knihomolové, divadlomolové a hudbomolové, prarodiče totéž. Naštěstí mi nikdy neříkali, že jsem na něco z toho moc malá, a i když u nás v rodině není žádný výkonný umělec ani spisovatel, všichni k tomu máme více než vřelý vztah a moje a bratrovy děti to už také berou jako běžnou součást života.

Děkuji za milou inspiraci ke vzpomínání.

jé, vítejte :-). Do dneška si myslím, že to byla od mámy prostě finta :-). 

Z operety jsem vyrostla, ale přibyly mi muzikály. Ostrava měla, když jsem byla malá, dobrou operu a mizerný balet. Ale, co si budeme povídat, nepoznala jsem to tenkrát :-).

x

A o tom, jak jsem (dospělá) recitovala, by se taky dalo psát...herecký šuplík v mozku prostě nemám.

Jano, moc prima vzpomínání. Pěkně jsem se s tím svezla. Chodila jsem s babičkou i rodiči do Národního od 8 let. Tehdy dávali balet z Pohádky do pohádky - odpolední představení - a princ byl krásný. Operu, balet a činohru mám ráda. Horší je to s operetou. Teď si pochvaluji ČT Art. Tam se dá vidět leccos. O vánocích L.Pavarotti. Včera krásný novoroční koncert České filharmonie s A.Plachetkou. Nádhera.

Vám za blog

Jo, z pohádky do pohádky jsem taky viděla jako dítko. 

Operetu už dneska nepotkávám, ale muzikály mne občas těší. Filharmonii včera dirigoval Tomáš Netopil, všichni jsme to měli povinně :-).

Vzpomínám si, jak jsme za mala jezdili s našima do hudebního divadla v Karlíně. Nevím kolik nám bylo - deset ještě určitě ne - ale stejně jsme si to užili. Hudbu jsme možná úplně všechnu nevstřebali (na to musí mít člověk přece jen trochu nažito), ale atmosféra v divadle a dění na jevišti stálo za to.

Mě spíš děsí výrok "Na to jsi už moc velký"

Velký? Snad jenom na tunely na prolízačkách pro prťata.

Hudba chce fakt čas. Jenže ta hlava do ní doroste jen posloucháním a čím dřív tím líp :-).

My jezdili do divadla vždycky autobusem pro ten účel uchystaný. Paráda byla, jeden autobus pro všechny, kdo byl do divadla přihlášený z celé školy. To znamená, krásní starší kluci. Někdy se zadařilo sedět blízko nich. A co se knihovny týče, jeden mládenec nás navštěvoval a mínil vést diskusi na úrovni, samozřejmě o knihách. To je něco, jako zamávat mi červeným hadrem před ksichtem. Tož jsem nasadila obličej číslo deset-aktivní blb, a povídám mu, "já ani nevím, co tady máme, já to řadím podle velikosti, nebo barvy". Dlouho mu trvalo, než to vydýchal.

Já to doma taky řadím podle velikosti a barvy, ale kolegům knihovníkům to neříkám :-).

Krásní kluci v divadle...safra, to je téma na samostatný článek, co?

Krásné, Jani! 

Já měla už jako malá permanentku na činohru, děda byl ochotník, takže jak jinak. Na knihy jsme měly doma systém vedený mým tatínkem - všechny knihy měl zabalené, očíslované a zanesené do seznamu, běda, jak mu v tom někdo dělal nepořádek 

A není malá - Kristík už byl i v národním na Prodance a chtěl by nejraději permanentku do ND 

Holky jsem tahala od předškoláků, ale to se vyvinulo tak nějak "samo". 

Teď to chce víc přemýšlení :-). Máma nesnášela zabalené knížky v knihovně a nezabalené při čtení. Měla z koženky sešité obaly různých velikostí a já jí je věčně ztrácela. To bylo vždycky řečí :-). 

Dokonalý systém má ve své obrovské knihovně táta mého muže. Pěkně zkatalogizováno na knižních lístcích jaké si z dětství pamatujeme z knihoven včetně umístění knížky (pokoj, číslo regálu, číslo police, pořadí knížky). 

x

Díky, Heli. V ND jsme ještě nebyli, zatím naše trasy končí Brnem.

Jano, krásná vzpomínka ...už jsem Vás zde postrádala 

Sehráváme se doma v nové sestavě a než to ze současného burčákového kvasu uzraje do úsměvných historek, ještě to chvilku času chce :-). Vítám vás .

Mě ty knihy pro velké normálně zabavovali.

Já si je schovávala pod polštář na válendě. Máma by musela být úplně blbá, kdyby to nevěděla