Kočičí život má své zákonitosti. Je potřeba si hrát. Je potřeba si užívat. Je potřeba fakt dobře papkat. A je zejména potřeba se pořádně vyspinkat. Nejlépe tam, kde jsou lidé od koček. A když píši tam, kde jsou, tak myslím PŘESNĚ na tom místě.
Ríšánek se nám hned první noc usalašil v posteli. To se u nás ještě bál a nebylo divu. Byl bílá kulička čerstvě sebraná mamince. Míšánka naše postel moc nezaujala. Na světě je přece tolik báječných míst ke spaní. Pračka. Umyvadlo. Vana. Kuchyňský stůl na který se "nesmí". Skříň, kterou zapomeneme zavřít (nebo ji nezavřeme dost rychle). Libovolná taška a ještě libovolnější krabice. Cokoliv.
Kocouřata rostou. Jsou to půlroční cvrčci, co už mají bezmála čtyři kila. A když se natáhnou, dovedou zabrat libovolně velký prostor. Celý gauč. Židli, na níž právě sedíte u oběda a jen jste si odskočili pro sůl. Váš polštář. A když je potřeba, tak i záchodové prkýnko. Kočky umí spinkat opravdu poctivě a my lidi bychom se to od nich mohli (a možná měli) učit.
S těmi našimi spáči můžete klidně zatřást a ani to s nimi nehne. Zvednete jim tlapku a když ji pustíte, padá bezvládně zpět a Šípkové Růženky nepohnou ani vouskem. Spinkají. Náš byt je plný pelíšků. Máme modrý a zelený a taky fialový (ten je sice pejska, ale to kocouři neřeší). Máme rattanovou kukaňku a škrabadlo s odpočívadlem, přepravku a dvě kocouří tašky. To všechno koťata ke spinkání používají. Dokud nepříjde domů člověk a nesedne si na gauč. Třeba s novinami. V tom okamžiku je nutno spinkat na novinách. Naši kocouři nejradějí spí na klávesnicích notebooků. To se tak zvednete a natáhnete pro na stole ležící ovladač televize. Za dvě vteřiny dosedáte zpět, saháte po notebooku... a... na něm leží kočka. Spinká. Stráášně tvrdě. Jakoby tam byla nejméně hodinu. To si pak sednu vedle a chvilku se odhodlávám, než chlupatého spavce přenesu (no, zabere to většinou jen na chvilku). Notebooky jsou pro ně neodolatelné. Když se dost dlouho nezvedáme a ony nemůžou zabrat svoji digimatraci, dřív nebo později se začnou strááášně neviditelně spouštět přes rameno. Už jste někdy viděli čtyřkilové kotě hrát si na nenápadné? Někdy je nechám spustit se a v tom okamžiku mi lehnou na ruce a okamžitě spí. Švindlíři.
Nejčastěji nám zabírají gauč. Máme teda pořádnej. Delší část pomyslného písmene L má 3 metry, kratší 2. Dokážou ho zabrat úplně celý. Lehnou si prostě na to nejpitomější možné místo a spokojeně se natáhnou. Když je zrovna na návštěvě Pes, zabere zbývající zbyteček. A my se pak přistihneme, jak si sedáme na zem, koukáme na ten obsazený gauč a chvilku nám trvá, než si s těmi krasospavci uděláme pořádek a urovnáme je do přijatelnějších pozic tak, abychom se vešli i my.
Ukazují nám, lidem, co pořád chceme něco zažívat a někam se ženeme, jak důležité je pořádně se vyspinkat. Ale přece jen jsou asi důležitější věci. Třeba jít nás přivítat, když se vracíme domů. Vždycky čekají na chodbě, často rozespalí a nerozkoukaní. Ale vždycky tam jsou a dožadují se přivítání. Asi ten "lov"na nejatraktivnější místo na gauči není bez nás taková zábava.
