Naši kocouři rozšířili teritorium o zahradu. A můžou za to diskuse pod blogy. Kdyby to kocouři věděli, nejspíš by sem napsali sami. Stížnost, že mi to tedy trvalo!
Míša zahradníkem
Ježíšci jsou byťáci. Maminka Beky je vzorně vychovala tak, jak to kočky dělají. Přesně vědí, jak se spinká v naší posteli, jak se dělají v sobotu v 5:20 ráno kočičí oči, neb je to přes týden doba krmení, jak zabrat libovolně velké volné místo na gauči, aby už se nikdo nevešel. Vychovaní jsou dokonale. Do bytu. A tak jsem se dlouho rozhoupávala, než kocourci mohli ven. Nalomili mne oni sami pokaždé, když se k nám na dvorek snažili procpat přes sklo kuchyňského okna. Dolomila jedna zdejší diskuse. (Pavlo, kocouři dávají pozdravovat a ta žába, co ji Ríša včera honil je beztak pro Vás).
Míša je lump a útěkář, takový kočičí Kájínek. Jenže - nechte utéct ragdolla. Jednak někde spadne, druhak v životě neviděl auto kromě cest na veterinu a třeťak...se prostě bojím. Míšánek byl ale hodný. Pobíhal, honil motýlky, snažil se propasírovat plotem, ale dlouho ho to nebavilo. Obhlížel si zahradu a k radosti mu stačily útěky ke spřáteleným sousedům, kde se spokojeně uložil pod višní nadšený, jak nám to natřel. Pak se vrátil a dlouze, fakt dlouze si prohlížel parkoviště zamaskovaný minikeři rybízu. Večer jsme je zaparkovali domů, stačilo zacinkat miskama s dlabancem a už mašírovali, kluci chlupatí.
V sobotu s námi byli venku zas. Ríša - opatrník hledal nejlepší skrýše pro případ, že bychom ho zas chtěli vzít domů, Míša vystartoval ke "svému" parkovišti. A pak přišla ta zrada. Oni tam byli lidi!! Velcí, opravdoví, cizí lidi. Vytáhli si gril a pivko, rozložili se na lavičkách a dělali si prima odpoledne. Kocour se zastavil ve skoku a hrdinství bylo pryč. Zacouval do česneku a veselou společnost pozoroval pěkně bezpečně maskovaný. Rajčetem. Byl z toho tak překvapený, že mi chodil u nohy a hlasitě se dožadoval vysvětlení a možná i nápravy situace. Tím milou společnost dál rozveseloval a při každé salvě smíchu zas zajel do česneku. "Ty fakt nemáš koule", vyčetl mu syn. No, nemá.
Ale já jsem klidnější, neb náš Kájínek zřejmě zas tak velký hrdina není. Dneska šel se mnou zalívat muškáty a dokonce utekl před moc hezkou holkou v minisukní, co vrzla brankou u sousedů.
Ríša si zatím pečlivě prohlížel žabku, občas do ní žduchl packou a dřív, než se mohl rozhodnout, jak ji pro paní Pavlu zabalí, sbalila jsem ho já a mazal domů taky.
Usnuli hned vedle misek, omotaní kolem kbelíku s višněmi. No budit je nebudu. Možná tu marmeládu ráno uvaří sami.
