Jani, také jsem obdržel od Ježíška tašku a tak snad pohled z druhé strany. Jsem rád, že jsem si ji nemusel kupovat a projít Vaší zkušeností. Jani 

Zase jsem měla o čem psát :-). Díky 

Jamajko, mně zase chlap v elektru, poté, co mě sjel odshora dolů, suše oznámil: Pani, tady mlíko nevedem...

:-)

Ahoj :-). A smetanu měli?

Bral bych to, jako celkem jednoduchou ukázku, jak funguje konkurence.....Vivian i bez trefného komentování, které ji však vložil do úst scénář, půjde příště rovnou do obchůdku s milou prodavačkou.

No jak taky jinak :-)

Milá, Jano, přeji krásný nový rok! Moc jsem se pobavila...

Bohužel, já jsem se jednou takhle otaxovala sama . Když bylo dceři 10 let a měla nohu velikosti 38, dostaly jsme se do situace, kdy na ní botky v dětském prostě nebyly.  Bezradně jsme se o Bati pokoušely ulovit cokoliv, v čem by mohla chodit - a obrýlená prodavačka neidentifikovatelného věku mi povídá "No, s touhle velikostí musíte do dámskýho". Opáčila jsem, že jednak v dámském nemají nic, co by mohlo nosit desetileté dítě a druhak se tím dostávám do poněkud jiné cenové kategorie. A ona profesionální dáma opáčila: "Tak jste si neměla pořizovat děti." Přiznávám, že jsem to neustála a ve finále jsme na sebe řvaly jako dvě trhovkyně...

Tak to jsem ráda, že nejsme samy. Myslím s tou velikostí, dceři bude 11 a má 37,5.:-)

Já jednou vlezla do nějakého butiku, protože mě zajímalo, jakou tam mají módu. Bylo tam prázdno (pak jsem pochopila, proč). Omrkla jsem pár kousků a šla pryč. A slyším, jak si ty dvě nány u pultu špitaly:"Co sem leze, když na to nemá"

Takže každý, kdo se jen přijde podívat a nekoupí, automaticky na to nemá. Dobrá logika, co?

No, ono to tak bývá, že člověka napadnou "geniální"  a pohotové hlášky stylem po bitvě každý generálem. Jinak prodavačky jsou takové odporné všude, v některých obchodech mají prostě pocit, že na to nemáte, nebudete mít, nemůžete mít nebo se tváří stylem socialistická prodavačka "za pět minut budeme zavírat, vypadněte"...jinak místo s taškou tohle znám s peněženkou Karma a blahopřeji k Zaujálům.

Jo, to mi taky nedávno "zvedla" náladu prodavačka v drogérii, nesla jsem si v košíku něco, co bylo v akci od následujícího dne, ale už to mělo novou cenovku a když jsem se u pokladny bránila, ženská se do mne fakt drsně pustila, kdyže to mají přeceňovat a že by mne chtěla vidět... 

Jasně, po celém dni už jsme utahaní všichni a každá práce má svoje, ale pustila se do mne jako do malé holky tenkrát 

Tak já měl docela kliku. Když mi naposled došly tašky, tak jsem u našich za skříní objevil starou aktovku z 60. let ("dělňasku") se kterou táta chodil do práce. Po menší podšívkové operaci se z ní stalo docela zajímavé retro. U Gucciho bych za to zaplatil 30 táců.

Jene, ukládám si do paměti - neseznamovat s "mým" Janem. Hrozí zaplavení domácnosti návody na opravy všeho vším.

Jano, nemůžete reagovat jako Vivien, protože ta tam měla režiséra a celý filmový štáb. To se pak reaguje úplně jinak a s přehledem. Sama píšete, že je to pohádka. 

Tomu o čem píšete, se prý říká "schodišťová moudrost", protože to nejlepší, co bychom mohli říct nás napadne až na schodech, když odcházíme. Zná to asi každý z nás. Přesto bych byla k prodavačkám trochu tolerantnější, někdy je můžou bolet zuby nebo hlava. Kdysi jsem chodila k zubařce, ke které jsem se musela objednávat nejméně měsíc předem a ona pravidelně ráno v den, kdy jsem měla přijít, nedorazila. Vždycky volala sestra, že tam paní doktorka nebude a že mě přeobjedná. Opakovalo se to, až to překročilo mou mez tolerance, byla jsem na sestru nevrlá a ze sestry vypadlo, že paní doktorka trpí migrénami, v tu ránu mě to přešlo, protože poslední co bych si přála by bylo sedět na křesle zubaře, který má v tu chvíli záchvat migrény. Sama trpím velmi lehkou formou migrény a když to přijde, jdou žerty stranou.

Nepsala jste, jestli byl partner s dárkem spokojen, to je asi to nejdůležitější.

Ráno jsem na židli tiše pohledem zachytila otevřenou tašku a aniž bych mukla, prchla jsem do práce. Tak to nejspíš dobře dopadlo a taška byla v práci.

Vivian je v TV tak 2-3krát ročně. Film už nesleduju, ale scénku, končící "chyba, veliká chyba" si nenechám ujít nikdy.

No vidíte. A já to přesto zvrtala.

Vítejte

Jano, něco takového tady už dlouho chybělo mezi politikou, proškrtancama a výchovou dívek. Musím se přiznat k veledlouhému vedení, protože jsem nepochopila k čemu se vztahuje slovo "skoro". Jestli ten tvůj muž je skorosuper, nebo skoromuž. (I když si myslím, že bys chlapa raději, než skorochlapa).

Jinak, jak jsem již několikrát zmínila, nejsem žádný dobrák, tak když by mi ta hodná paní za pltem hejbla žlučí, asi bych nasadila ksicht aktivní blbec číslo 3 a honila ji nahorů, dolů, do stran a pak bych si buď vybrala, nebo taky ne. To bylo jediné, co mne při čtení napadlo.

No, mne to taky napadlo...ale až v tom druhém obchodě, když ta paní prodavačka se vší vážnosti kmitala po schodečkách do docela vysokých polic :-) a už jsem to "nedala".

 Krásně napsané. 

Tohle znám taky. Jednoho krásného dne nás takhle otaxírovali v nobl obchodu s pánskými obleky.  Je tedy pravda, že manžel měl na sobě právě svůj oblíbený, už dost zfilcovaný, na přišitých aplikacích jelenů i děrovaný, starý svetr. Byl neholen a vypadal celkově jako bezdomovec. Přišla obsluha a hned na nás vyhrkla, že "ty zlevněné věci jsou támhle v rohu" a šla nás sledovat, abychom něco neukradli. 

No nazdar, to je taky historka, co si zaslouží tesat :-). Koupili jste nakonec?