Tak vy bydlíte v Kroměříži! Tam bydlí i můj kamarád a spolužák z gymplu Jura Stránský, takto ředitel muzea. Ještě vám šeptnu, že jsme spolu na gymplu tři roky chodili...jojo, velká láska to byla...

A jasně, že ho, Zuzi, znám :-))). Jakbytakytady ne :-)))

Pamatuju, vzbudil mě hluk vodopádu do sklepa. A pak ticho. Naštěstí náš dům měl zvýšené přízemí, takže to odnesl jen ten sklep. Ale dvě hodiny jsme lítali do patra a vynášeli, co se vynést z přízemí dalo. Nechybělo mnoho. Pak jsme ve 3 hodiny ráno usedli v kuchyni, uvařili vodu na kafe, na plynu, protože elektřina nešla a dumali, co dál. Když se začalo světlit přebrodila jsem se na ulici, kde stáli sousedé - ti , co měli štěstí jako my, se zvýšeným přízemím a ti co měli v domech metr vody. Lubina už nestoupala. A ledva se podařilo skoro vyčerpat vodu ze sklepa, svépomocí, protže hasičů bylo třeba jinde, přišla druhá vlna, tentokrát z polí - záplavy, protože kanály už nebraly a Lubina neklesala. Tak to už nebylo na kafe, ale na flašku slivovice.

Jednu výhodu to mělo - dokonale vyklizený sklep, a jeho následné velmi minimalistické vybavení. Při dalším částečném zaplavení v následných letech, třeba 2009 - bleskové povodně, už to bylo jednodušší.

Jani

Jano, moc dobře si to pamatuju. Maminka se sestrou tehdy odjela na Valašsko, kde povodeň rovněž řádila, měli jsme o všechny velký strach, na to se nezapomíná. Díky za článek

Já děkuji, že ses zastavila u článku i ve vzpomínkách.

Dlouho jsme měli doma slavný plakát s plavajícím psem. Něco podobnýho ale v trochu menším rozsahu postihlo Prahu v 2002. V pět ráno jsme popadli kočár a holky a evakuovali jsme se ze záplavové zóny k našim.

Tak je

Jani, karma

Děkuji.

Taky si pamatuju, jak jsme to sledovali v televizi u strejdy. V bezpečí v Jižních Čechách, tam "jen" hodně pršelo. Zato v roce 2002 jsme na té stejné samotě uvízli. Voda v pohodě, ze dvora se odvedla dolů, nakonec ani nenatekla do studny, jak babička strašila, ale zavřené mosty byly, kam se člověk podíval. Na nákup do města se nedalo, chodili jsme pěšky do vedlejší vsi, nedejbože kdyby někdo potřeboval do špitálu. A co se naši nahledali cesty, kterou půjde projet domů... Na cyklostezce kolem Vltavy je několik značek, kam voda tehdy sahala.

My máme všichni zcela specifické značky - když se doma maluje, tak se ta čára povodně objeví na zdi, fakt.

Ale díky, že jsi napsala a podstatné je, že jste neuvízli do úplného vyhladovění - ale to se u babiček nestává, že?

Tak já zase nezapomenu na 13.srpen 2002, na stoletou vodu. Byli jsme na chalupě, Úhlava a potůčky jedna dravá řeka. Obě děti na nás po telefonu ječely, ať se odpoledne ihned vrátíme do Plzně. Váhali jsme a pak už to nešlo. Vody večer po kolena, bivakování na půdě. Noc-vypnutý proud, občas přeletěla helikoptéra a řev sirén. A přes mobil zprávy, že přehrada v Nýrsku už ten nápor patrně nevydrží, že na hrázi se nakupily stromy. Byl to děs! Je mi moc líto těch, co to zažili několikrát.

A jak to tak, Liduš, čtu...tak možná na tom, že v 1997 neměl mobil ani starosta.

Karma a ještě jednou omluva.

Díky

Voda i elektřina v nezasažených částech byla po celou dobu.

Most připravený k odstřelu, vrtulníky na tehdy jediném mostě obchvatu,... železniční most jako jediná spojka do části "pod"...

Nebyla. Chvilku to trvalo, než se vrátila do nezasažených částí. Na Zacharu jsme vyhazovali obsah mrazáku. Ale rozumím tomu, že se to plete a možná to někde i fungovalo. O odstřelu se uvažovalo u lávky, byl to takový náročný střet mezi tehdejším starostou a přednostou okresního úřadu v obavě, že lávka hluboce ukotvená do břehů poškodí vše, co jí bude stát v cestě. Nakonec se jen ostraňovalo zábradlí a nánosy. Vrtulníky přistávaly i na mostě, fakt jsem tam nebyla, ale dneska jsem vybírala to video a tam to je, myslím, že doma bych i našla nějaké staré fotky z novin? Kdoví kde...

Co jsem ale zapomněla je, že voda poškodila Podzámku a kromě škod v zahradě taky zvuk padajících stromů lekal všechny lidi níže po proudu...

Zvláštní, jak ty vzpomínky občas matou....

Moc Vám děkuji.