my husu nepeceme, peceme kacenu a co teprve takove kaceni sadlo

Třeba to bude příště kachna, uvidíme. Zatím to plánuji na hovězí líčka na víně. To je u nás velmi přitažlivý oběd :-).

krasny...a ta husa jako by se modlila, aby chutnala...

Vítej, Marku. No, modlila jsem se spíš já :))).

hrnce se nakupují podle délky nohou drůbeže...ne obráceně

Já ti nevím, když jsem ho vybírala, byl největší a husa tehdy asi ještě o dost menší, ne? To je mi logistika...jestli to na mne není složité celé :-)))).

Díky, příště si poprosím o krátkonožku :-)), když už je kastrol koupený :-)

To je samá chuť!

Vidíš, k tobě jsem měla jít na recept :-)

Jani, co tak raději větší pekáč

No byl do trouby akorát :-)), ale jestli se u nás bude takhle dobře papat, asi nic jiného nezbyde :-).

mnam dostala jsem chut ! a co takove husi sadlo na chleba:))

Je ve skleničkách v lednici nachystané k rozdělení omladině :-)

A kolik vás nakonec bylo? My pekly s mamkou na první svátek kačenu, ale protože nás bylo 14 (psi nepočítám, ti jsou na dietě), tak jsme to vzaly dvojmo. První se pekla od večera do pěti do rána, druhá pak od těch pěti. Dopoledne už pak stačilo jen dodělat velkou mísu bramborových knedlíků a dva hrnce zelí a pak už všichni měli boule za ušima

Nás 13, včetně Máji, ale ona je (až na maso) plnohodnotný strávník, zdlábla 3 knedlíky jako já. A vlastně nevím, jestli se Honzové nepočítají dvakrát?

Ale (až na to, že u nás se pekla jedna nonstop) byl postup dost podobný, včetně těch boulí. Pozdrav všem k vám a mamince dva :-))).

husičku já ráda-a kachničku můžu taky-hlavně že se svátky vydařily-hezký konec roku a vstup do toho nového

děkuji, vynasnažíme se. Vám přeji totéž :-)

Vzpomněla jsem si na svou babičku, která na Hod Boží pozvala celou svou rodinu s rodinami do panelákové 2 + 1. Na svátečním stole bylo vždy pět chodů: husa, zajíc, vepřové... a už nevím co. Netuším, jak to zvládla, asi byla kouzelnice. Každopádně na to nikdy nezapomenu. Tuším, že se ti taky podařilo, Jani, vytvořit domácí kouzlo Vánoc a pospolitosti.

Pavli, normálně musím přiznat, že nejhorší byla nakonec "logistika". Nestačily mi hořáky, aby bylo všechno teplé a vlastně ani hrnce, tak jsme neustále něco odněkud přehazovali...no jak to ty babičky dělaly, vlastně nechápu.

Kouzlo určitě bylo, ale oni si ho tvoří ti, kdo přišli, sami. Rádi se vidí a tak je to radost matlat ty knedlíky, no :-))

To jsem se zasmála, Jani. Připomnělo mi to, jak jsem se, co by čerstvá matka, nechala kamarádkou zlákat na jejím tatínkem chované krůty, abych mohla malému připravit první příkrmy. I přes mé upomínání, že chci krůtičku malou, tak max 8kg ovou, mi manžel přivezl obrovské, přesně 16kg-ové hovado, které se skoro nevešlo do přepravky-klap-boxu. Porcovali jsme s manželem oba, on ležel na krůtě a já visela za křídlo či stehno. A to i přesto, že jsem co nejpečlivěji předtím kloub rozdělila nožem "dranžírákem".

16 kilo...na to bychom si snad museli vzít štípačku na dřevo???