Nemyslím teď nás, zkušené harcovnice. Myslím mladé ženy, často maminky na mateřské, které bůhvíkde vyštrachaly šicí stroje a sedly k nim. Mají můj respekt.
Patřím ještě k ženským, které uměly vzít do ruky všechno možné.Jehlu, jehlice, háček, sednout k šicímu i pletacímu (jo, to se fakt používalo) stroji. Když zalovím v paměti, tak si vzpomenu, jak šicí stroj váže nit a co je potřeba udělat, když se mu nechce. Navíc si pamatuji zdravotnictví z dob, kdy se bavlna na ústenky používala běžně a pacientům to nijak neškodilo. A tak jsem (jak jinak) skončila u šicího stroje jako jedna z červenokřížáckých rouškotvůrkyn. Ale konec "předehry", zpátky k těm holkám.
Narazila jsem na ně ve skupině na facebooku. Na mladé, zaujaté, snažící se ženy, většinou mámy malých dětí. Vytáhly, často přímo vyštrachaly, šicí stroje, oprášily je, posháněly látky, špendlíky, nitě i ty nešťastné tkanice a šijí roušky. Šijí pro svou rodiny, přátele, pro zdravotníky, sociální pracovníky, vojáky, prodavačky, pošťáky, babičky z ulice. Prostě šijí. Některé celé dny (a sdílejí fotky dětí křepčících uprostřed kuchyňského chaosu), některé dlouho do noci. Některé srdnatě sedly k šicím strojům poprvé v životě.
Smekám před každou z nich. Protože se nelekly. Včera jsem s několika z nich probírala roušky dlouho do noci. Zlevadoprava-shoradolů. Tvary, materiály, nitě, způsob uchycení roušky a hlavně tkanice, tkanice a tkanice.
Nakonec se mi o tom facebookovém konzultování i zdálo a ráno jsem vstávala s tím, že některé z nich už sedí u strojů aby stihly šít, než se děti probudí.
Dovolila jsem si pro ně připravit malé, zcela subjektivní "FAQ". A držím palce. Jim. Nám všem.
1) Jaký materiál je na roušky vhodný použít?
Bavlna, bavlna, bavlna a zase bavlna. Látka, nitě, tkanice. Pořád bavlna. To je vlastně jediné za čím stojím a i nožkou bych si k tomu lehce dupla. Platí to zcela a neodmyslitelně hlavně tehdy, když chcete roušky poslat do zdravotnického nebo sociálního zařízení. Tam totiž projdou procesem sterilizace. S tím bavlna kamarádí a nějaký ten stupeň Celsiův nebo tlak páry ji nevyvede z míry. To, že se vám víc pozdávají gumičky místo tkanic je sice fajn, ale guma takovou odolnost nemá a vaše práce bude využiteln jen krátce, což je mi až líto. Za každou z vás. Prostě bavlna. Skvělá bude hustě tkaná. Roušky pro přátele a známé pak asi snesou kompromis a třeba gumičky nebo méně vhodné tkanice. Dá se předpokládat, že se budou roušky vyvařovat na domácím sporáku a jejich majitel dá pozor při žehlení. A když ne, tak si roušku opraví.
2) Jaky je nejlepší střih roušky?
Jooo, to jsou diskuse na ostří klávesnice! Jakou...skládanou? tunýlkovou? tvarovanou??? Nestačím se divit, jak si švadlenky dokážou bojovat za tu svoji nejlepší. Srovnatelný je snad jen zápal fandů do aut. Je lepší skládaná nebo tvarovaná? (Renault nebo Mazda?) Zdá se mi, že je to skoro jedno. Kazdému bude sedět něco trochu jiného. Prostě šijte, co vám sedne do rukou, mysli a stroje. Případně si trochu hrajte a šijte to, co vás baví a líbí se vašim dětem, partnerům, rodičům. (Já bych nepodcenovala ani design. Klidně roušky pomalujte, sladte s oblečením, s oblíbenou činností. Český arbitr etiky pan Špaček ladí s kapesníčkem v saku. Hele, budeme to pár týdnů nosit, tak proč ne malá hravá modní dílka?)
3) Kolik vrstev?
Tady nastává oříšek, ořech ba přímo kokosák. Neshodne se nikdo s nikým, tak si dovolím navrhnout vlastní, snad umírněny, výklad. Připusťme (mám v tomto směru jisté výhrady, ale to není podstatné), že rouška je prostě bariéra. Hráz, která nepustí infekci od jejího nositele k lidem v okolí. Z toho vyplývají její úkoly. Oddělovat dýchací cesty nositele od jeho okolí. Čistě. Osobně vnímám (asi kvůli těm svým zkoušenostem) jako rozumné dvě vrstvy husté bavlny. Ale na druhou stranu - lepší se mi zdá mít k dispozici čtyři jednovrstvé, stále čisté, k průběžné výměně, než dvě dvouvrstvé. Ony ty vrstvý prý zas tak moc nezlepší ochranu a znečistí se v zásadě stejně rychle jako jednovrstvá. Mám jisté pochyby o významu vkládání všech těch "filtrů" do kapsičky už proto, že se v tom už pak fakt moc nedá dýchat. O bizarnostech typu vkládání pečicího papíru nebo hygienickych vložek asi není potřeba se bavit, že? (Ale pobavily.) A závěr? Dvě jednovrstvé můžete vždycky dát v hustším lidském provozu přes sebe (ostatně vrstvení je v módě dlouhodobě in). Dvouvrstvou nerozpůlíte.
4) Jaký je nejlepší způsob vázání roušky a jaké použít tkanice?
Jak rozetnout gordický uzel vázací? Připomenutím, že používáme bavlnu, bavlnu a zase bavlnu. Kojenecké šňůrky, šikmý proužek, keprovku, lemovku, bavlněné špagáty na teď tak moderní háčkování, řetízek z bavlněné příze, fajn je asi i nastítříhané bavlněné tričko. "Moje" facebookové holky stříhají i děské legíny. Docela by mne zajímalo, jak dlouho si budou léčit puchýře od nůžek. Dejte pozor na gumičky. Nepasují všude a všem. Máme ty hlavy prostě různě velké, uši různě citlivé. Gumičky spíše "na míru" a ne do zdravotnictví. Zdá se mi, že hitem tkanicové krize je stříhání silonek na improvizované gumičky. Kreativita je fajn, tahle je spíš "na doma" - k rouškám, které máte na očích a dokážete opravit. Pokud nemáte tkanice a chcete dát roušky někomu cizímu, pak se mi líbil nápad dělat jim po stranách tunýlek, aby šla poškozená tkanice vyměnit. Jinak vaše rouška poputuje do odpadu a celá ta hromada práce a domácnost vzhůru nohama bude mít tak nějak menší smysl.
Jak vázat? Jakkoliv. Vždycky bavlnou a zkuste myslet na to, že máme různě velké hlavy. My jsme po týdnu šití vyhodnotili jako vítěze rouškovazeb tkanici na horní části a poutko dole. Zdá se nám, že nejlépe drží za ušima a v "jistější" případech se nemusí ani zavazovat a drží. A bonus navrch - ješitné holky jsou spokojené, že jim tkanice nekazí účes.
6) Hlavně, ať je to rychle
Jo, rychlost je potřeba, roušky chybí, chybí a pořád chybí. Ale dejte pár vteřin zamyšlení, k čemu je chcete. Mají sloužit jen pár dní či hodin? Pak OK, a't je to rychle a s minimem námahy. Chcete, aby lidem sloužily celou dobu téhle virokrize? Pak zabrzděte a udělejte to nejlépe, jak umíte a chcete. Z roušky se totiž na nějakou dobu nejspíš stane neplánovaný módní doplněk. Vsadím se, že u Gucciho už taky šijí.
7) - zlaté pravidlo - žehlička je kámoš!
Šije celé Česko a tahle neplánovaná soutěž má stovky vítězů. Pro mne jsou to všechny tyhle holky. Ale už méně se mluví o tom, že rouška musí být hlavně čistá. A tak si pamatujme, že virům se nelíbí teplo. Internet nabízí spoustu sofistikovaných způsobů, jak po domácku sterilizovat. Jsou zajímavé a mají jedno společné. Nejspíš je nebudete používat (prostě je to dlouhé a složité). Ale není důvod klesat na mysli. Kdo umí uvařit vajíčko natvrdo, umí i ošetřit roušku. Dělá se to stejně. No a pak žehlit, žehlit a žehlit. Žehlička je prostě na následující dobu kámoš, domácí mazlíček a součást bytového designu. Neváhejte a žehlete.
A závěrem? Jste skvělé, holky. Každá zvlášť i všechny dohromady.
(S využitím zkušeností rouškobuňky ČČK Kroměříž určeno pro anticoročetu švadlenek z fb skupiny Česko šije roušky.)
