Důlek v podlaze u okna

Všichni v životě na něco čekáme. Aspoň někdy. Až budeme velcí. Až si najdeme vztah. Až budeme mít sílu ho ukončit. Čekáme ve frontě na jízdenku, čekáme, kdy nás přestane bolet hlava. Čekáme. A občas čekáme na děti. Někdy nekonečně dlouho. Až k pomyslnému, nebo možná skutečnému, dolíku u okna.

http://img.signaly.cz/upload/6/a/a6deb5be997eb74d1f6f9784db8659/

Když jsem se narodila, byly zrovna prázdniny a sudičky se asi jen tak zastavily cestou na dovolenou. A podle toho mi nadělily. Mimo jiné příležitost ocitat se blízko zvláštních příběhů. 

*****

Vánoce už přešlapují za dveřmi a svět je nějak vlídnější. Myslíme na své blízké. Chceme, aby jim bylo dobře. Pečlivě vážeme mašličky na dárcích pro své partnery, přátele, rodiče, děti.

Obdarováváme i cizí. Ty, kdo potřebují pomoc. Některé příběhy "táhnou". Děti, zvířátka, nemocní a staří lidé. Svět je plný velkých témat a lidí, kteří si zaslouží podporu, o tom není sporu. Ani k tomu nepotřebujeme Vánoce. A pak jsou témata, která nelákají. Nejsou dost "sexy", je v nich rozpor, nevíme si s nimi rady až do chvíle, než nás život sám přiměje k zamyšlení. 

K takto nefotogenickým tématům patří závislosti. Všichni víme, že existují, tušíme jejich ničivost. Dovolím si v této úvaze ještě téma zúžit na závislosti drogové. Závislosti ničící, uvádějící v zoufalství celé okolí toho, kdo šálivosti drogy podlehl. Bere vše. Zdraví, domov, rodinné vztahy. Někdy i život. A rozhodně bere klid a naději celým rodinám.

I letos budou pro některé rodiny o Vánocích ostře vnímat prázdné místo u stolu.  TU židli na které by sedělo jejich dítě, kdyby si nevybralo život s drogou.

Každého zvonku u dveří, každého telefonátu z neznámého čísla se  rodiče "toxíků" bojí každodenně. V mnoha rodinách se po těžkých krizích kolem tématu tančí po špičkách. Přesto je v pečlivě napečeném cukroví k nalezení trocha hořkosti z mámina strachu. Přesto je stromek pečlivě tátou nazdobený jakoby lehce nakřivo. Rodinné bezpečí je vychýleno. 

Lidé takto poznačení o svém trápení většinou mlčí, zatížení vlastním pocitem viny a studu. A za záclonou vyhlížejí zázrak. Náznak zlepšení, setkání, nové cesty a úlevy. Doufají, že se zase všichni sejdou a neurvale roztržené vztahy půjde navázat, zase vytvořit bezpečí.

Zatím tiše stojí u svých oken. A doufají, že třeba už příští Vánoce bude zase líp.