Střídavá péče mi připadá jako strašlivé řešení, ale asi to mnohde jinak nejde. Vždycky jsem razila přesvědčení, že péče má být společná, i když rodiče nejsou spolu. Chápu však, že často k dohodě nedojde a pak to holt bohužel musí řešit cizí osoby.

Jinak zdravím Jano, knížku jsem nedodělala, vyjde až na jaře, je hodně náročná. Mail tu nemáte tak hezký advent, alespoň takto.

Tohle je ideální řešení porozvodové situace. Zažila jsem to taky. Děti tedy zůstaly v mojí péči s tím, že otec tráví s dětmi mnohem víc času nad rámec naší dohody (například já sama chci, aby s dětmi v létě otec trávil víc než určených po sobě jdoucích 14 dní. Nechtěla jsem, aby jejich táta byl tátou dvakrát do měsíce o víkendu, proto jsem navrhla, že si je bude brát nad rámec dohody každý týden ze čtvrtka na pátek. Vše funguje a jsem přesvědčena, že i ke spokojenosti dětí. Rozváděla jsem se když jim bylo 10 a 6 let o střídavé péči jsme nepřemýšleli. Sice porozvodové stavy byly obtížné, hlavně proto, že otec dětí měl tendenci mě před dětmi špinit a shazovat, ale i to se časem srovnalo. Každopádně znám mnoho případů, kdy se kvůli nevůli často jednoho z rodičů rozvodový soud vleče nemilosrdně dlouhou dobu a nejvíc jsou celou situací bity právě děti.

Jo, takhle jo.

Dobře zpracováno, Jano, karma.

Je tam toho tolik ke komentování, že jenom pozdravím.

Jano, kdybych se náhodou někdy rozváděla, asi bych byla pěkná hyena, bez ohledu na děti, kór když by v tom byla jiná ženská. Při představě, že si vezme děti, vrazí je na krk tchýni, ktereá razila názor "nechce dítě oběd, tak dostane čokoládu, aby tělo mělo živiny" obchází mne husina. Asi bych odtáhla do pohraničí, kdy v té době nabízeli práci a bydlení a doufala, že chlapovi nezbydou prachy na časté návštěvy. I když, jako správná hyena, bych nové lásce dopřála s chutí nejapně zpracované spratky.

Ono se nám to teď kecá. Děti velké, nějak v životě stojící...spousta nadhledu. Kdyby ho měl člověk, když je v nějakém vztahovém maléru, to by žádné problémy nebyly.

(Ale jinak, otec mých dětí holky nechtěl od nějaké doby. A já bych mu je tááák dala. Aspoň na chvilku...asi bych ji prospala, ale byla by jen moje.)

Ne, není. Nejspíš jsem to nenapsala šikovně, ale nenapadl mne tento výklad. Stav, kdy jsou v konfliktu dva lidé stejně urputní v zásadě ani ve střednědobé situaci neexistuje. (Dva tak konfliktní lidé spolu prostě nenavážou vztah). Nastavení pravidel je "jen" vyšší autorita nad rodiči, která jim dává úkol a termín. Když jsou příliš rozbolavělí, dostanou jakousi komunikační podporu každý zvášť (není to přímo terapie) tak, aby si usadili myšlenky, během toho je sociální pracovníci, případně psycholog, pomohou přesunout tak, aby je zajímalo dítě, nikoliv křivda. 

x

Pokud je v páru někdo extra konfliktní (jako jsou u nás v současnosti poměrně běžné urputné maminky, které nechtějí děti jejich otci "půjčovat"), nedostane prostor a u soudu se vystavuje riziku, že děti budou svěřeny do péče tomu druhému. Cochem je dobrý v tom, že s vědomím si pravidel se víc než 80 % lidí dohodne na první schůzce.

x

Je to nejspíš srovnatelné s tím, když dáte dítěti za úkol utřít nádobí s tím, že do určitého času to bude hotovo. Ve stejně přesných mantinelech vzniká dohoda a všichni svůj úkol i následky jeho nesplnění znají.

Ono obecně by prospělo dát všem najevo, že mají také povinnosti a ne jen práva. U nás se ale vyžadují povinnosti převážně vůči státu. 

Problém rozvodových sporů ale často leží na soudcích samých. "Potížistů" by možná až tolik nebylo, kdyby si soudci s nimi uměli poradit.

Opatrovnický systém - to zdaleka není jenom soud, první po ruce, a významný článek, jsou OSPOdy (orgán sociálně-právní ochrany dětí). Pravomocí mají stejně jako soudy dost, ale nezažila jsem, že by je používali. I tady je systémová chyba - tahle odborná práce prostě nepatří na úřady. Je to terén - jsou to ti, kdo dávají právě soudům do rukou informace, které si soudce sám jen těžko získá. 

K tomu soudy, kde se na vše čeká a za 20 minut (které na vás mají) nic nevyřešíte.

Je to jako mlýn, který lidi tak nějak rozcupuje a výsledek je naprosto nepředvídatelný. 

x

Ale rozhodně - připomenout a jasně určit povinnosti je podmínka nutná.

Já jsem v tomto pouhý teoretik (a předpokládám, že už zůstanu), ale celkem zásadní problém vidím v tom, co jste tu nakousla v diskusi - a to je práce soudů a soudců. Mám s naší justicí dost hrozné zkušenosti z jiných oblastí, zcela jednoznačné a jednoduché spory se táhnou léta, mezi jednotlivým sezeními půl roku pauza, setkala jsem se i se soudkyní, jejíž iq by hravě překonal tučňák a pracovní iniciativu lenochod. Věková i rodová struktura soudců je fakt tristní, většina soudců vychovaných v minulém režimu, a mění se to zoufale pomalu.

Věřím, že rozumný a inteligentní soudce by dokázal rodiče postavit do latě velice rychle a současné předpisy by mu k tomu hravě stačily, stačilo by chtít a mít o svou práci zájem.

V současných normách je opravdu všechno. Jen se to nepoužívá. A souhlas naprostý - vše zatuhlé se v této oblasti mění zoufale pomalu.

Slušně sepsáno...

Sice za sebe si nejsem jistý, že je to úplně to pravé ořechové...ale jako výchozí bod pro naše podmínky...možná ano :)

O "Cochemu" jsem se dozvěděla asi před rokem a paradoxně už předtím jsme ho v debatě "vynalezli", takže mne potěšilo, že funguje a zdá se, že úspěšně. Co si budeme povídat, v divokých dobách jsou jasná pravidla důležitá.

Ale spíš mám prosbu - jestli máš nápad a stojí ti za zamyšlení - sem s ním. Při nejbližší příležitosti ho ráda předám dál - opravdu mi to "nedá spát".