Dostávají mne každý den, kluci chlupatí. Ale tentokrát si budu muset postěžovat "u vyšší instance". To se přece nedělá, kazit plány přidavačce Ježíška!
http://www.ireceptar.cz/
Světe zboř se, pojala jsem P-L-Á-N. Na zahradě u našeho domu je bylinková zahrádka. A díky našemu rostlinomilnému přístupu, a taky proto, že je hezká a voní, zůstala ušetřena jakéhokoliv demoličního zásahu. Letos jsem se nad ní hluboce zamyslela a usoudila, že je čas si něco nastudovat, bylinky s rutinou kořenářky-teoretičky sesbírat, nasušit či jinak upravit a o Vánocích jimi podělit rodinku a kamarády. Vnímala jsem to jako příjemnou změnu, proti všem těm mýdlům, svíčkám a hrnečkům.
Vybavena radami sousedky (tohle je, Janinko, dobromysl, tohle meduňka, tady ti roste máta, třezalka a to, co si myslíš, že je okrasná kytka, to je echinacea) a podpořena googlem jsem pronikala do tajů řemesla. Kterou bylinku sbírat o polednách, která má sílu ráno, co nasušit, co je skvělé do oleje a octa. I výpisky jsem si udělala, fakt. Pěkně tužkou, do deníčku, abych si to mohla odnést na zahradu a pracovat kvalifikovaně.
Spokojeně jsem stříhala meduňku a už ji viděla v látkových pytlíčcích s krasopisně vyvedeným nápisem (kdopak ještě dneska zvládá krasopis?) a návodem na ten nejléčivější nálev. Pěkně bio.
Listy meduňky se prý suší v nízké vrstvě v suchém prostředí. Vyhrál dědský pokoj. (To "d" není překlep ani chyba, pokoj je prostě dědy a je v něm postel, klec pro papouška Báru a pár poliček. Děda zřídka.) Síta nemám, tak sypu lístky na víka krabiček. Pěkně rovnoměrně. Jasně, že ne sama, mám asistenty. Ježíšci mne věrně doprovázejí a mňoukáním navigují, pečlivě kontrolují, jestli práci neflákám. Chvilku se dívají z postele, chvilku z parapetu. Asi budou nějaká utajená kontrola kvality a v závěru otisknou na etiketu tlapku.
Zvlášť Míša byl asi v minulém životě léčitel. Mňouká a mňouká, motá se mi pod nohama, zkouší mi vyšplhat za krk a mele a mele. Ukládám víčka do police, naposledy přivoním, kocouři se vzorně stočí na křesle do klubíček a "tvrdě spí". Jako vždycky, když odcházím z dědského pokoje a vypadá to, že bych je mohla chtít vyhnat z tááák zajííímavééého místa. Mávnu nad tím rukou a jdu si po svém. Kocouři mi ani nejdou pomáhat s vysáváním. Asi jsou z toho bylinkového čarování unavení a tvrdě spinkají.
Hledám spící chlupaté pomocníky na křesle. Nejsou tam. Zato je tam pár listů meduňky. Zbytek je na zemi a uprostřed trůní překvapený Míša. (Bojínek Ríša už je zalezlý pod postelí.) Jasně, že nebude spát v křesle, když může v té báječné, ale úplně úžasné krabičce, kterou jsem mu ještě ke všemu voňavě vystlala. Přiznejme, že pro Ježíšky je "úžasná" úplně každá krabička. Mělo mne to napadnout! Fakt mělo.
Slítl i s krabičkou a vzal s sebou další dvě. Prohlížím si tu meduňkovou pohromu, překvapeného kocoura a můj pytlíčkový plán se rozplývá. Chlupaté totiž snesu jedině knedlíky. Čaj určitě ne.
Ale není důvod se vzdávat. Dobromysl se totiž suší zavěšená v kytičkách. V sobotu v poledne na ni vlítnu!
