Smutné, snad k tomu můžete přistupovat tak, že jste jí alespoň na pár let dali šanci poznat jiný, normálnější a lepší život, jak s touto šancí naloží v budoucnu, je už jen na té vaší dospívající slečně, od jistého věku jsou rodiče (i macešky) už stejně jen pouhými rádci, ale stejně je mi jasné, že to pro vás oba po těch letech snažení musí být velké zklamání

Jiný úhel pohledu je ta nespravedlnost v opatrovnické péči, kde i z vašeho případu je vidět, že matkám se toleruje mnohé, co by otcům u sociálky ani u soudu nikdy neprošlo, chce to podle mého názoru ještě jednu generaci, než sociálky i soudy začnou přistupovat k rodičům dle platného práva jako k rovnoprávným rodičům

Děkuji, Oto, souhlasím se vším.

Zklamání není podstatné, ač jistý pocit beznaděje nepopírám. Ale ten budoucí život, co mohl být jiný, to je vážná věc. Dík.

Je to tak, ani já si nejsem jistá s tím prozřením...)))

Liduš, ani nevím, co je pro ni lepší...

Snad zase zatančí. Škoda těch pošlapaných nohou a polámaných nožek...

Uvidíme, Heli, co vyhraje.

Je mi to moc líto. Snad jí to jednou dojde, i když... čas už vrátit nepůjde.

Hlavně si nějak nejsem jista, k čemu to prozření bude. To snad ať raději nepřijde. Jenže...ono přijde.

nekdyje holt jednomu pretezko, jak rikavala moje babicka

Jano, krasnej klidnej a spokojenej rok preju!

I vám, Marku, všem doma a široko-daleko.

Úřední postupy to jsou tabulky, směrnice, vyhlášky... Se skutečným životem to má pramálo společného. Z těchhle věcí jde mráz po zádech, ale bohužel se dějí. Z dětí se stávají "nezaopatření nezletilí" a z jejich rodičů "protistrany" soudního sporu. Život má i svoje stinné stránky... Chce to odvahu a sílu.

Tím, jak to všechno dlouho trvá se často spor fixuje tak nešťastně a bylo by nejspíš lepší, kdyby se do rodičovských střetů stát nepletl vůbec (než takto). Ti soudní to stejně nepotřebují a domluví se, ti nesoudní by to nějakou mírou síly vyřešili v kratším čase. Je to extrémní pohled, vím. Ale jeví se mi, že by celkových škod bylo nejspíš méně. (Ale vážně - chce to změnu, zrychlení, povinnost se domluvit, jasné sankce, když nejsou dohody ctěny.)

...

Jani, to jsou ty životní situace, při kterých i kdyby jsme si oči vyplakali, nic s tím nenaděláme. A s úřady zvlášť. Je mi to líto

Jani! Jo, osud si nevybíráme...

Ty neviditelné rodové linie, že?

Jani, ty nejbolavější věci, člověka nejvíc zocelí a připraví pro život...

Jen aby nezocelily jenom nás (to už se asi stalo). Díky, Jani.