velmi dojemné a působivé

skoro jsem si pobrečel.....

jak jste si život zařídila, milá dámo,  takový ho máte, nechápu proč si stěžujetePokud jste si děti pořídila s nezodpovědným nýmandem, nesvalujete vinu na stát, že se Vás nezastane.

Tím ale nechci omlouvat ty, kteří sociální dávky zneužívají

Re: velmi dojemné a působivé

Inu, jakýma očima čteno, takový výsledek :-). Vy snad někde čtete, že hledám ochranu pro sebe? Jen jsem přesvědčena, že každý z nás má povinnost se o něco dobrého starat. Trochu měnit svět. A já si vybrala téma, které znám. Které jsem zažila (a zažívám, ač jsem z těch, kdo to (a v článku to je - pracuji, funguji, platím daně)) zvládají. Někdo chodí číst seniorům, někdo venčí psy z útulku, někdo se chodí učit s dětmi do Klokánku. Já si vybrala rodiče, kteří nemají zastání. Jsem přesvědčena, že Vy svoji bohulibou činnost máte taky a děláte ji rád :-). Přeji zdar :-).

(a mimochodem, žádné sociální dávky neberu víc než pět let a Vaše laskavé shrnutí mne téměř dojímá :-) :-) ).

nechci machrovat, jsem svobodná a bezdětná

a doufám, že tak i zůstanu, ikdyž co já vím, možná mě tikot biologických hodin "dostane" a všechno bude jinak ....ale musím se divit, jak většina žen podceňuje výběr svého partnera a budoucího otce svých dětí. To snad ani není možné, že by za 2-3 roky chození, popř. i více let soužití nezjistily, jestli je dotyčný spolehlivý a zodpovědný, jestli se dokáže o potomky patřičně postarat. Jestli má charakterové vlastnosti i finanční potenciál....Vím dobře, že všechno se podchytit nedá, ale i tak....troufám si říct, že většina žen je příliš benevoletní, tolerantní, a bohužel asi i hodně zoufalá, soudě podle toho, s kým se rozhodne pořídit si potomky.  

Re: nechci machrovat, jsem svobodná a bezdětná

NO...trošku fakt machrujete :-)... většina z nás nic nepodcenila... život prostě přináší mnohá překvapení. Žijeme ve zhýčkaném světě, rozchody jsou snadné, lákadel mnoho.. a to, co (třeba i dlouho řadu let) vypadalo báječně se prostě sesype. Na nezodpovědnost bych to fakt většinou neviděla...

Znám

takovou situaci z vlastní zkušenosti, jen s tím rozdílem, že já byla to dítě. Nevím, jak máte staré děti a zda vám nějak pomáhají, ale já tátu (od nás odešla matka) nenechala, aby se v tom plácal samotný. Ač jsem chodila teprve do druháku na střední, když matka odešla, vedla jsem celou domácnost (taťka měl hodně náročnou práci), vařila, chodila nakupovat za těch pár korun, které jsme měli, po nocích jsem chodila na brigády, kde jsem třeba do dvou do rána balila kalkulačky do krabiček, prodala jsem všechny zlaté šperky, které jsem kdy dostala a nekupovala si ve škole obědy, abych tátovi vypomohla alespoň tím, čím jsem mohla. A když jsem si pak volila vysokou školu, šla jsem záměrně na kombinovanou formu, abych zároveň mohla jít co nejdřív do práce a pomáhat dál tátovi. Díky tomu všemu jsem brzy dospěla, ale dnes to vnímám jako velké plus, protože když mám teď vlastní rodinu, nemám problém starat se o domácnost, vařit atd. 

Přeji vám i vašim dětem hodně síly, abyste to vše zvládli.

Re: Znám

All I can say, is wow 

Přeji sílu

Přeji Vám sílu a spoustu energie k celému tomu zvládání krás života. Dobře se čtou Vaše životní postřehy , tak prosím pište dál. Chce se mi psát spousta slov uznání, ale Vy to evidentně nepotřebujete a tak se už nyní těším na Vaše další prožitky. Krásný večer přeji.

Re: Přeji sílu

už mám prosím, dukáty. Tak můžu poslat toho velké "děkuji" :-) (než je zas někde poztrácím, protože mne se peníze nikdy nedržely :-)