Jani, moc krásné ohlédnutí

Děkuji,že jsi tohle neveselé čtení zvládla. Potěšilo mne to. Vlastně jsem nečekala, že to bude někdo číst.

Dost casto a pravidelne pendluji prechody v Alzbetine, Svate Katerine a Vserubech. Obcas i Folmave a Waldmünchen a vzdy si predstavuji, jak to tam asi vypadalo pred osmdesati, sedesati ci ctyriceti roky.

Nekdy v roce 1985 jsme s kamaradem dojeli u zmineneho Waldmünchen az k zavore na nemecke strane. vlevo i vpravo od ni vycnivaly strazni veze, z nichz nas dalekohledy smirovali hrdinni pohranicnici.

Mezi tim Alzbetinem a Bayerischem Eisenstein je krajina otevrena a tak jsme zase videli jak ti pohranicnici oraji a vlaceji to pasmo smrti, aby byla vydet kazda stopa nebozaka pokousejiciho se o utek.

Když mi po "sametu" došlo, jak obrovské "šméčko" to celé bylo na obyčejné lidi, byla jsem strašlivě naštvaná. A vlastně mi to naštvání trochu vydrželo doposud. Stav, že si někdo po době totality stýská...nepochopím, nepochopím. Snad proto to na mne vždycky tak působí.

Vám moc díky, že jste se podělil o vzpomínku.

Jani, já tam kdysi byla. Když jsem se rozhlídla nahoře od penzionu, myslela jsem, že jsem se ocitla v pohádce. Pro mě zůstává tohle místo nejkrásnějším na světě. Kdysi jsem tady o něm taky psala: https://ivanavavrinova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=86852 Děkuju za tenhle blog

Ivi, vítej. Jo, je tam božsky a jestli myslíš Marii, tak to se mrkni, jestli máš chvilku, asi "o tři blogy zpátky" na "Vzhůru k výškám", poslední (snad) fotka je právě z penzionu Marie, kde jsme si dali finální polívku a kafíčko. Ten výhled k tomu byl neuvěřitelný.

Tím víc mne zasáhly všechny ty souvislosti. Kolika lidem "okolnosti" vzaly třeba i tento výhled...

Díky Ti moc.

kdyby jenom Tvonková ......

Přijďte se podívat do západních Čech

Vím, tam jsem na různých místech postávala předloni....Díky, že jste se zastavil.

A víte co? Zas tam přijedu...

Jani, moc zajímavé a pěkně udělané, díky.

Děkuji moc. Ještě to chtělo Tvoje oko...musela jsi mít škytavku.

Jani, pěkné, pěkné

Jiti, děkuji, že ses stavila, i že tímhle neveselým prokousala. Měj hezký víkend.

Zdravím Jani. Máš to moc hezky udělané.

Děkuji moc, Danuš :-) a pozdravuj doma i maminku.

Máte "fotografické oko". I když fotky nejsou tak dokonalé jako např. u blogera Šíši, ale mají Váš pohled a již zmíněné fotografické oko je skvělé.

Zkrátka, někdo to v sobě má, a jiný ne.

Vy ano a proto se rád na váš blog vracím.

Karma a pěkný den.

Děkuji Vám a vítejte. Já to jen cvakám z mobilu, cvakám sice snaživě, soustředěně a pořád, ale prostě jenom cvakám. Tak děkuji za trpělivost a toleranci (jojo, kostel se mi, chudák, kácí :-(( ) a děkuji, že se u mne zastavujete.

Jani, pěkně zpracováno i nafoceno!

Děkuji, Zdeni a mějte hezký den i víkend.

Jano, díky za blog. Psal jsem kdysi blog - pozapomenutý hrdina Engelmar Unzeitig, protože mne na cestě přes Zvonkovou na kole zaujala jeho osoba i historie těch míst, kterých je okolo Lipna přehršel. V těch místech je obsažena celá krása i tragédie lidstva, jak si dokážeme navzájem ubližovat a jak i za těchto podmínek v krušné době se objeví někdo, komu je humanita bližší, než jeho vlastní život.

Tomáši, děkuji. Pouštěla jsem se do psaní s trochou obavy, že se rozvine debata o odsunu v různých pohledech, ale nešlo mi to z hlavy a "musela" jsem. I když jen tak zlehka. Že tam žil člověk, který je dneska blahořečený, byl pro mne velký objev...

A jsem ráda, že je možné článek přečíst tak, jak jsem ho myslela. Děkuji.