Všem, kteří nenávidí prezidenta republiky Miloše Zemana

Vážení oponenti, nactiutrhači, protihráči, nenávistníci, zuřivci, okopávači, vysmívači… prostě vy všichni, kteří si umíte představit kohokoli jiného („lepšího“) na pražském hradě – ale nedokážete  

                                                             ho tam dostat a proto tolik vyvádíte...

Vás všechny - ať už se nacházíte na postech politických, kavárenských či obyčejně lidských, chtěl bych zdvořile upozornit, že – i když vás bylo při posledních prezidentských volbách 2 701 206, tak byste měli brát zřetel i na 2 853 390 vašich spoluobčanů, kteří – i když nepředvádějí taková divadla jako vy, přesto jsou i oni občané tohoto státu – a Miloš Zeman je i jejich prezidentem. Ti všichni - vámi nafouknuté (a do nekonečna přifukované) kauzy vnímají jinak.

Pokud jde o ten poslední „balónek“, vypuštěný straníky z řad socialistů - který byste nejraději proměnili v megavzducholoď, mířící až k ústavnímu soudu (anebo ještě dál…), tak vězte, že tito lidé mají k prezidentovi úctu – právě za to, že se zachoval čestně i v takové situaci, kdy mu dokonce Ústava ČR nařizovala srazit paty a konat to, co bylo (v tomto případě) v příkrém rozporu s jeho svědomím.

I když s určitými názory Miloše Zemana nesouhlasím, tak k těm 2 853 390 občanům patřím a jsem velmi rád, že na hradě nemáme jenom poskoka aparátů těch politických stran, jejichž marionety sedí právě v ministerských křeslech (té které) současné vlády.

Jsem (spolu s nimi) rád, že se náš prezident neposadí na zadek ani před ústavou ČR – nikoli proto, že by ji ignoroval, nectil, anebo „ohýbal“ – ale naopak proto, aby i na křehkém ledě slovních dogmat nalezl takový (naprosto legální) kompromis, kterým mohl dát všem (tedy i vám), jasně najevo, že zásadně nesouhlasí s tím, co nakonec bude muset – právě díky ústavě – učinit.

Takové vysvětlení nemůžete pochopit, neboť vaše úsudky jsou nenávistné a bude vám proto vycházet vždy stále jen to jedno jediné – co stále znovu a znovu všichni vykřikujete:  „Zbytečná obstrukce“!

Obdobně rád jsem byl i tehdy, když prezident odmítl jmenovat takové profesory vysokého učení, kterých si mohou vážit snad jenom jejich „soukmenovci“… a stejně rád jsem i nyní, když prezident odmítá takového ministra kultury, jehož jedinou předností bude stranická loajalita - stejně tak, jako byla bruselská loajalita jedinou předností nedávno prezidentem odmítnutého ministra zahraničních věcí. Asi tak…