Tomáš Halík opět na scéně…

 Tentokrát píše: „Byl jsem uprchlík a neujali jste se mne… Odmítnutí ujmout se byť sebemenšího množství uprchlíků je symbol, který představuje mnohem horší urážku Krista než jakkoli kontroverzní divadelní představení.“  

Několik let se (prozatím docela neúspěšně), bráníme pozvolné islamizaci Evropy. Frontmani multikulturalizmu,  Švédsko, Francie, Německo, Anglie, jsou sužovány no-go zónami, v nichž prohrávají boj o přežití. Státy V4, které kolonie neměly a na jejich území tím pádem (prozatím) nejsou předvoje muslimů, se proto brání všemu, co by je mohlo násilím nutit do ničení národních kultur jen proto, že frontmanům začal už jejich multikulturalizmus  přerůstat přes hlavu.

A přesně v této chvíli se ozve hlas Tomáše Halíka, demagogicky posazujícího Ježíše Krista do člunu mezi mladé islámské „bojovníky“, chystající se podrobit si v budoucnu evropské země nevěřících, nebo – alespoň prozatím - žít slastně ze štědrých sociálních dávek, které již Brusel (ve stejné výši) rozšířil na všechny země EU.

Tak to se na mě, pane Halíku nezlobte, ale tam já Ježíše Krista opravdu nevidím.

Dovedu pochopit, že někdo vidí věci jinak. Je-li někdo bojovníkem multikulturalizmu, tak ať si multikulturalizmus hájí. Ale ať se nesnižuje k tak vulgárnímu zneužívání toho, co je stále ještě v zemích Koruny české považováno za posvátné a hodno té nejvyšší úcty.

Naši lidé nejsou nesoucitní. Dokážeme velmi dobře poznat, kdo naši pomoc skutečně potřebuje a jsme ochotni mu ji dát. Nejsme zeměmi lakomců a necitlivých barbarů. V dějinách jsme to již mnohokrát dokázali a nemáme s tím problém. Přivítali jsme Řeky, Jugoslávce, Vietnamce i Ukrajince. Dokážeme poznat, kteří z nich jsou dobří, a dokážeme si jich vážit a nemáme problém s tím, odkud jsou, jaké náboženství vyznávají, či jakou barvu pleti mají.

Nejsme ale ochotni přistoupit na nátlak těch, kteří se snaží naši suverenitu zničit tím, že budou sami (za nás a bez nás), rozhodovat o tom, kdo k nám (odkud) přijde a v jakém počtu.

Ale nejenom my! Již v mnoha evropských státech roste počet lidí, kteří se (už nikdy), nenechají (tak, jako ovce), dobrovolně nacpat do (jakýchkoli) pomyslných vagónů a dopravit „někam“, kde  na jejich rozhodnutích už nebude záležet…