Nevěřte umělcům

To ale nemyslím nikterak zle. Umělce můžeme mít rádi, nebo je dokonce i milovat, těšit se, kdy opět uvidíme jejich milou tvář, či uslyšíme nádhernou melodii jejich hlasu... ale věřit bychom jim neměli...

Umělci, hlavně tedy herci, mají vlastnosti, díky nimž byli, jsou a budou využíváni každou vládnoucí garniturou. 

Ta první vlastnost je všudypřítomnost. Jsou neustále s námi se všemi. Mnohého z nich známe dokonce od dětství (jejich, či našeho), a z televizních obrazovek, rádiových přijímačů a pláten kin (o prknech, která znamenají svět ani nemluvě), prožíváme s nimi všechny jejich životní příběhy… co jich kdy měli. Těch hraných - i těch skutečně prožitých. Oni nás sice (vůbec) neznají, za to my o nich víme téměř všechno - díky bulváru. Mnohdy dokonce víc, nežli o lidech reálných, žijících každodenně vedle nás. 

Ta druhá vlastnost je věrohodnost. Žádný politik nedokáže totiž nikdy zahrát věrohodnost tak věrohodně, jako herec. Vždy to bude amatér proti profesionálovi. 

Tou další vlastností je láska k divadlu. Žádná jiná profese něco takového nezná. Jsou situace, kdy dochází na “lámání chleba” a je nutno se rozhodnout - i tehdy, kdy na druhé misce vah je naše profese… a na té první něco, co bychom nikdy udělat nechtěli. V takových situacích většina z nás může odejít jinam. Do jiného podniku, jiné nemocnice, jiné kanceláře… ale herec by v takových případech musel odejít - od divadla… od filmu… od rozhlasu… a hledat si profesi jinou. Ten hlavní problém je ale v tom, že každému z nás stačí odměna za práci v podobě platu. Jenomže herec - když mimo platu nemá “potlesk publika”, tak chřadne a radost se z jeho života vytrácí… 

Tou poslední vlastností herců (a umělců vůbec), je jejich emotivita. Racionalita je většinou až na druhém místě.

Je to svým způsobem vlastně prokletí:

Pro ty, kdo mají  v rukou media hlavního proudu, jsou umělci hlavní cílovou skupinou, dokonce nepostradatelnou - přitom jsou právě umělci (z výše uvedených důvodů), skupinou nejsnáze ovladatelnou.

Byli proto vždy vy(zne)užíváni - politickými “izmy” (nacizmem, socializmem), ale i nejrůznějšími formami upevňování (nebo předávání) moci - normalizace, sametová revoluce, nebo současnost.

Jsou jistě i mezi umělci lidé velmi stateční – nicméně ti si pochopitelně nikdy v hlavním proudu „nezaplavou“. O nich se dovídáme pouze z doslechu…

To současné dění je ale ze všech nejsmutnější…

Takzvaně na ochranu "demokracie" se někteří z nich podílejí na mediální likvidaci (demokraticky - v přímé volbě zvoleného) prezidenta, který jako jediný z našich vrcholných státních činitelů, překáží těm, kteří chtějí vládnou světu, a kteří konečně už i naši zem potřebují škrtnout ze seznamu svébytných.

Dokonce pár dní po té, co mohli načerpat vibrace lásky a touhy po pravdě, od samotného dalajlámy, figurují jako třešnička na dortu upečeného obrovským úsilím všech “cukrářů” hlavního mediálního proudu. Dortu plného lží a nenávisti.

Mohli jste už některé z nich vidět při "akci" v "soukromém" TV pořadu V. Krause, ale bude jich jistě víc... 

I když vám budou připadat milí a důvěrně známí - nevěřte jim!!!