Miloš Zeman, Karel Kryl… a česká média

Nestor žurnalistiky Joseph Pulitzer byl toho mínění, že práce novináře patří mezi nejprestižnější a nejintelektuálnější povolání. Jsem téhož názoru. Dokonce tvrdím, že ze společenského hlediska stojí na samotném vrcholu.

Autorem následujících slov je rovněž Joseph Pulitzer:

Jednomu svému novináři řekl: „Chci napadnout cokoliv, co je špatné ve veřejné službě, policii  nebo jinde. Věřím tomu, že noviny jsou morálním učitelem toho, co je dobré a co špatné. Musí být toho součástí… Noviny by měly řídit veřejné mínění.“

Dnešní žurnalisté nemají k dispozici pouze jen noviny, ale veškerá media a jsou skutečně těmi, kdo veřejné mínění utvářejí. Jsou ale všichni aktéři na této frontě skutečně hodni obdivu a úcty?

Při projevu našeho nového prezidenta jsem si (za potlesku přítomných) vzpomněl na jeden prosincový večer, kdy jsem vyslechl na rádiu WAWE v pořadu pro studenty Universum, vzpomínání na 17. listopad 1989. Hostem pořadu byl tehdy historik M. Pullmann, jenž prohlásil něco, co mě velmi zarazilo. Řekl, že historikové zatím neznají definitivní odpověď na to, proč začátkem devadesátých let došlo k tak výraznému ústupu občanské angažovanosti.

Nejsem historik, takže mám k dispozici jen selský rozum, vlastní vzpomínky… ale i autoritu z oné doby, Karla Kryla, jenž mohl na počátku devadesátých let, publikovat již pouze v regionálních periodikách Moravskoslezských, kde v r. 1992 napsal:

„Opozice zastrašena, koupena, případně uvržena do mlčení, když je jí bráněno v přístupu k sdělovacím prostředkům. Zavládla - slovy Ludvíka Vaculíka - vstřícná předposranost redaktorů, novinářů, vedoucích rozhlasu a televize.“

Nemůže být právě tato skutečnost onou (historiky tak marně hledanou) příčinou ústupu občanské angažovanosti... mimochodem dodnes trvající?

Ale zpět k Pulitzerovi. Chtěl bych předložit žurnalistické obci návrh. Není samospasitelný, nic takového pochopitelně neexistuje, neboť vždy bude záležet pouze jen na nás samotných, jací jsme a jací budeme. Není možné dát lidem odvahu. Je ale možné pomoci jim, aby se odvážnými stát mohli.  

Myslím si, že by české žurnalistice velmi prospělo, kdyby vedle prestižní Pulitzerovy ceny existovala i (správně formulovaná) Pulitzerova přísaha. Jakási obdoba Hippokratovy přísahy pro lékaře, kterou by slavnostně skládali absolventi žurnalistiky, ale i všech mediálních oborů v naší zemi…