Obáváte se toho, že soused může ohrožovat vaši bezpečnost? Potom neváhejte, přelezte plot, vnikněte do jeho domu a zabijte ho. Máte přece plné právo na svou obranu!
Pokud to někomu připadá zvrácené, tak vězte, že v mezinárodním právu mocných je to v dnešní době naprosto přirozené a může to posloužit dokonce jen jako pouhá záminka k útoku, při němž klidně přijde o život cca 300 lidí...
Alespoň USA a UK s takovým zvráceným vysvětlením chování Izraele plně souhlasí.
Dozvídáme se, že terčem izraelských leteckých útoků proti Sýrii byly íránské rakety Fateh-110, dopravované údajně do Libanonu pro Hisbaláh. Ale zničeny byly dvě administrativní budovy, výzkumné centrum vzdušné obrany a zbrojnice.
Neexistuje žádný náklad (natož pak zmíněných raket) na cestě do Libanonu…
Stejně, jako neexistuje doklad o tom, že by vládní jednotky použily chemické zbraně. Pokud je vůbec někdo použil, tak tedy vzbouřenci… anebo někdo, kdo je (jako důkaz), mít potřeboval. Nezapomínejme, že ten, kdo veškerý rozruch okolo chemických zbraní spustil, byl Itai Brun, důstojník izraelské vojenské rozvědky.
Pukud vás napadá, že účelem těchto aktivit může být snaha Izraele dostat USA do Syrského konfliktu, mohu jen souhlasit…
O něco příznivější jsou známky probouzejícího se veřejného mínění, které i přes mnohaletou mediální masáž Hasbarou (Izraelská "veřejná diplomacie" zabývající se propagandou) začíná projevovat nesouhlas s politikou Izraele. Občané (dnes již) patnácti zemí EU se domáhají možnosti bojkotu výrobků z okupovaných území Palestiny, beztrestně vyvážených do světa... I když to bude asi obdobná situace, o níž jsem psal v minulém článku, týkajícím se osad v Guš Katif. Opět to nebude stát Izrael, ale osadníci, kdož budou potrestání. Prostě zločin a trest v dnešní podobě…
Stejně příznivá (pro osud Palestinců) je zpráva o podpoře akademického bojkotu světoznámým prof. Stephenem Hawkingem. Bojkot se týká konference pořádané izraelským prezidentem Šimonem Peresem (oslavujícím letos 90. narozeniny) v Jeruzalémě. Tento krok Hawking nazval svým osobním rozhodnutím, jako reakci na to, jak Izrael zachází s Palestinci. Jeho postoj k Izraeli velmi utrpěl hlavně masakrem v Gaze na přelomu roku 2008/9.
Pokud jde o aktivity našeho ministra zahraničí Schwarzenberga v Izraeli, chová se nadále jako chytrá horákyně. Nejenom útok na Sýrii, ale i event. útoky na Írán naprosto chápe, ale nikdy je neschválí.
Nicméně to, že vyjádřil alespoň nesouhlas se stavbou izraelských osad na okupovaných územích, tím si rozhodně potlesk zaslouží .
