- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Dlouhodobou prioritou zahraniční politiky vlády Československé socialistické republiky a národním zájmem je být členem RVHP i VARŠAVSKÉ SMLOUVY, členství v těchto organizacích je zárukou stability a bezpečnosti.
Projekt socialistické integrace, tzn. stabilizovaný, soudržný a fungující Blok socialistických zemí, je důležitým aspektem našeho fungování uvnitř Evropy, pozitivní budoucnosti a zárukou dalšího bezpečného rozvoje ČSSR.
Vláda v této souvislosti nezvažuje činit jakékoli kroky, které by naše členství a dlouhodobé směřování zahraniční politiky ČSSR jakkoli zpochybňovaly, nepočítá se tedy ani s žádnými referendy.
Co se změnilo? Pouze orientace... jinak naprosto stejné arogantní a (někým vyšším a ještě vyšším...) vynucené, tím pádem opět jen poslušné, kecy. Nakonec, posuďte sami, tady je soudobá verze:
Problematický je pouze poslední odstavec, jenž by v socialistickém Československu postrádal jakýkoli smysl, neboť platilo pouze jen to, co rozhodla strana a nikoli občané v nějakých referendech.
Zamyslete se proto (velmi vážně) nad tím, co nám vláda tímto svým stanoviskem sděluje: "Žijeme (na rozdíl od dřívějšího totalitního Československého státu) ve státě "demokratickém", kde veškerá moc je sice v rukou lidu - avšak budeme přesto řídit tento stát tak, jak my chceme a nebudeme brát ohled na občany. Ani tehdy ne, kdyby bylo naprosto zřejmé, že celý národ (nebo významná většina), bude proti..."
Je pochopitelné, že by dnes v referendu o vystoupení z EU a NATO byla část národa pro naše setrvání. Tedy rezonující s vládou. Ale taková část národa byla přece i v socialistickém Československu - pokud by to nějaké referendum mohlo tehdy prokázat... a bude vždy a bude všude. Podstatné je pouze jen to, že - i kdyby (teoreticky) taková část národa vůbec nebyla - tak ani tehdy naše vláda na takový fakt nebude brát zřetel...!
Proto se ptám: Může mít taková vláda (v demokratickém státě) vůbec ještě nějaký mandát?
Další články autora |