Nemyslím si, že by měl prezident pravdu, když říká, že společnost nerozděluje osobnost, ale názor. Pokud totiž osobnost jistý názor má, potom jeho obdivovatelé (zastánci jeho názoru), stojí proti jeho odpůrcům…
...a společnost rozdělena je.
To ale není náš případ. Naši společnost přece nerozdělila osobnost Miloše Zemana v prvních prezidentských volbách – ale odpor těch, kteří se nedokázali smířit s tím, že nebyl zvolen kandidát jejich. Začalo to peticemi za jeho odvolání, výkřiky v tom smyslu, že „Zeman není můj prezident“ - hlavně však obrovskou (a doposud trvající) kampaní mediální, která přešla až do hysterie, nemající v dějinách české žurnalistiky obdoby. Totéž se odehrávalo (a odehrává dosud), na sociálních sítích, v nichž alternativně „prožívají“ své (někdy i reálné) životy mladí lidé.
Reakce na jakoukoli masáž hlavního mediálního proudu, nemůže být vydávána za projev svobodného názoru jednotlivců, tvořících jistou část společnosti. Je to vždy „něčí“ záměr. Je to manipulace.
Nehledě na to, že k rozdělení společnosti může dojít jen tehdy, je-li společnost nespokojená, zklamaná, rozčarovaná či jakkoli jinak narušená ve své rovnováze.
Společnost, která je spokojená, která si váží svých vůdců, která směřuje tam, kam skutečně chtěla, která se těší ze vší své práce (v klidu a bezpečí) a je přiměřeně hrdá na svou zem… tak takovou společnost lze jen velmi těžko rozdělovat.
Náš hlavní problém netkví v prezidentských volbách – jak se nám neustále snaží podsouvat hlavní mediální proud a většina „našich“ politiků. Náš hlavní problém tkví v rozčarování nad polistopadovým vývojem. Nad vším, co se stalo (ale i nestalo) a nad zklamáním z toho, že svět rozpoznatelných jistot dobra a zla je úmyslně deformován a zlovolně ničen je i prostor, v němž žijeme my – hlavně však budou žít naše děti a naše vnoučata.
Všichni dnes velmi dobře víme, že Miloš Zeman (ani po druhé) nebyl zvolen proto, že bychom se mu chtěli podobat. Není to náš vzor a nevzhlížíme k němu, jako k nějakému polobohu a dokonce s ním i v něčem nemusíme souhlasit. Pochopitelně má i své skalní příznivce, tak jako jistě každý politik, nicméně ti nerozhodli o jeho zvolení. Ani v prvních prezidentských volbách, ani v těch nynějších.
To hlavní, co bylo naprosto rozhodující, byla - nebojím se to slovo použít - hrůza z toho, že by na pomyslný královský trůn Zemí koruny české mohl usednout někdo takový, jako Karel Schwarzenberg, či Jiří Drahoš.
Miloš Zeman není krásný, není politicky korektní, není mladý a rozhodně nekypí tělesným zdravím. Dokud ale bude naším prezidentem on, dotud nebude možno zavést cenzuru (v plném rozsahu), neboť on sám se nikdy nebude bát svůj názor povědět statečně a hrdě proti všem. Dokud bude naším prezidentem on, dotud nebude možno zacházet se zeměmi koruny české jako s nesvéprávným vazalem a dokud bude naším prezidentem on, tak nedovolí, aby naše zem byla „rozdupána“ hordami nenávistných vetřelců – jak se o to sebevražedně snaží vrchní velení dnešní Evropské Unie.
