Všichni to jaksi cítíme. Víme, kdo tam patří a umíme tam zařadit každého, kdo se chová, potažmo mluví, jako „oni“. Ale kdo to vlastně ti „Oni“ jsou? Co je spojuje a co je drží pohromadě?
Rozhodně to nejsou hlupáci. Vlastně to jsou vesměs intelektuálové. Jsou to někteří vysokoškolští pedagogové, jakož i někteří církevní hodnostáři.
Rozhodně to nejsou nějací „bezejmenní“ lidé. Jedná se vesměs o známé osobnosti, tzv. celebrity. Ať již z řad šoubyznysu, vědy, nebo sportu.
Rozhodně to nejsou příslušníci nějaké vyhraněné věkové kategorie. Jejich věk jde napříč celým možným spektrem, od nejmladších, až po nejstarší.
Rozhodně nejsou skromní. Většinou se netají tím, že znají pravdu a díky tomu, že oni jsou jejím nositelem, jsou sami sebe nuceni stavět na piedestal tak vysoký, aby nebylo možno je přehlédnout.
Označení kavárna není pejorativní. Naopak. I v tom je přece jistý výraz nadřazenosti, neboť v kavárnách se přece intelektuálové scházívali vždy. Takže je to přirozené.(Proto jsem se vždy divil tomu, když oni sami (anebo novináři...?), obviňovali z tohoto pojmenování Miloše Zemana.) Mnohem věrohodnější by bylo, kdyby se takto označili oni sami. Není to ale podstatné.
Co ovšem velmi podstatné je, že nikdy neplavou proti proudu. Všimli jste si? Vždy plují po proudu a vždycky v proudu hlavním. Jsou součástí mainstreamu.
Nejsou jenom u nás. Jsou všude. V každé zemi. U nás je zavádějící pouze jen to, že jsou - pochopitelně plným právem - spojováni s odkazem Václava Havla, kterého jinde (nežli jen u nás), neměli. Proto máme pocit, že jde o jakýsi "náš" polistopadový fenomén – což není pravda.
Tito lidé byli (jsou a budou) na „svých postech“ vždy a vždycky také měli (mají a mít budou) své naprosto břitké (a na rozdíl od dnešní "kavárny") skutečně pejorativní pojmenování: Přisluhovači.
