"I kdybychom padli všici, vstanou noví kavárníci! Z hrnku káva zavane! "

Jen bych rád věděl, do jaké škatulky byste zařadil lidi, co myšlením zamrzli ještě před rokem 1989. Ty, co stále vzdychají po minulém režimu, volí KSČ(M) a podobné obskurní partaje, dožadují se konce EU a NATO a pod. A v diskusích se chovají despoticky, místo argumentů používají hanlivé názvy či nálepky a tak.

Jmenovat netřeba, je vás tu dost.

Kavárna je pro mě označení pro lidi, kteří myšlením zamrzli v roce 1989 a na začátku 90. let. Svět potřeboval ikonu pádu železné opony a našel jí v Havlovi. Trochu té jeho tehdejší slávy padlo i na ně. Bylo to jejich nejlepší životní období. Přestože listopad 89 byl víceméně nevyhnutelný důsledek rozkladu celého východního bloku, tak nabyli dojmu, že to byli oni, kdo „vyhnali“ komunisty. Od té doby mají pocit, že jsou morálními vůdci společnosti a jsou trvalými strážci demokracie. K tomu slouží všechny ty petice typu „Děkujeme odejděte“ apod. Při každých oslavách listopadu 89 se pateticky dojímají, jaká to tehdy byla nálada a hlavně se zdviženým prstem mentorují, jak je ta naše demokracie křehká a oni nad ní musí bdít a chránit jí.

Pořád mají pocit, že v čele státu (prezident či premiér) musí stát nějaká morální ikona, ke které bude svět vzhlížet a ke které se zase přimknou. Opět sem začnou jezdit státníci celého světa, budou s nimi chodit na pivo a zase budeme (domnělým) centrem pozornosti celého světa. Budou se zde pořádat světová fóra o občanských právech, setkání s Dalajlámou, čínskými či jakýmikoliv disidenty apod.

Ano mám pocit, že v čele státu by měl stát morální člověk a ne lhář a hulvát.

Základním znakem správného kavárníka je pokrytectví. Taková celebrita hraje v každém podřadném televizním seriálu, ale hrdě prohlašuje, že televizi nevlastní. Bojuje proti konzumní společnosti tím, že si doletí do Nepálu a "podaruje chuďasa stříbrňákem". Vyzdvihuje slušnost svého kandidáta, a přitom podvádí svou manželku. Opovrhuje staršími lidmi, protože žili za socialismu a měli by vymřít, a potom se podívate na socialistické silvestry a vidíte jak se radostně směje vstříc zářné budoucnosti. A když ne dotyčná, tak její rodiče. Volí "pravici", ale levicově chce žít ze státních dotací. Nejradši by zrušila víceletá gymnázia, ale sama dá svoje děti do výběrových škol pro zahraniční studenty. Je naštvaná na to, že musí žít v tomhle státě, ale chce, aby v něm před ní všichni padli na kolena.

Nevím tak úplně, kterou "celebritu" máte na mysli.

Mohu Vás ubezpečit, že existuje mnoho "kavárníků", kteří mají své morální principy poměrně přesně ukotvené.

Pokrytectví si nevybírá.

Češi pražské kavárny jsou odpůrci totalitního tehdejšího komunistického režimu. Jde o symbol kavárny Slávie. Dnes je převážná část těchto odpůrců reformních komunistů, socialistů, zelených, tehdejší ODA ap.stran levicově orientovaných, kteří se dnes bez faktických argumentů v diskuzích choulí na Havlových lavičkách a webech, a svými intelektuálními odpůrci poctivých pravicových morálních principů kapitalismu opovrhují a na otázky jim nedokáží věcně odpovídat doma ani na úrovni Evropské unie. Jsou dnes blíže k východu než-li si jsou schopni připustit. Západ je dnes pro ně pouhou nálepkou světové strany postrádající vizi občanských práv a svobod. S pravicovou politikou se dokáží vehementně vypořádat vždy rázně tak, aby popřeli svá životní selhání bolševickou nálepkou pravicového extrémismu.

Je zajímavé, že právě levicové socialisty vytáhl na výsluní Miloš Zeman. Ne nadarmo byl vždy obklopen bývalými komunisty. jenomže to se nějak neshoduje s tou kavárnou, ale spíš s hospodou. takže jak?

Pražská kavárna. Byl nalezen umělý nepřítel. Předtím byli ztroskotanci a zaprodanci, předtím oportunisté a buržoazní přisluhovači, před nimi kulaci a keťasové.

Všechny tyto nálepky měly jedno společné. Byly to v podstatě prázdné pojmy a daly se aplikovat na kohokoliv na základě projeveného názoru, stanoviska, byť jen dílčího nebo jen k marginálnímu problému.

Prázdné pojmy, nálepky rozdělované vládnoucí garniturou, které úspěšně slouží při dělení společnosti. Kdo je označkován, stává se nepřítelem. Není radno přátelit se s ním, ba jít s ním po jednom chodníku.

Už z této podstaty nemohou být kavárníci, keťasové, oportunisté či buržoazní přisluhovači mainstreamem. To nemá logiku. Žádná vládnoucí garnitura nebude dehonestovat vlastní voliče. Prostě proto, že by o ně přišla.

Zemanovi s Babišem se podařilo najít pro víc než polovinu národa společného nepřítele. Budiž. Ale otázkou je, v koho zájmu je rozdělené obyvatelstvo. V zájmu státu jako celku, nebo v zájmu jen jedné skupiny? Komunisti to řekli aspoň na rovinu - tady vládne dělnická třída, ostatní jsou třídní nepřátelé. Kdo tedy vládne dnes? Zase nějaká "třída"?

Ano, to je přesný pohled.

Já bych za přisluhovače označil tu část "Umělců" co si za své přisluhováním mocným jdou pro státní vyznamenání.

Takoví aktuální umělci se vždy dostávali i do čítanek.

Třeba tam teď děti budou mít obrázek jak zvířátka "cosi" obdivují..

Třeba obdivují ,,Pussy riot", tedy ony riot pussy

Jako ,,pražská kavárna" se jedna skupina označila sama (autor výrazu Igor Chaun). Kavárny byly, jsou a budou různé. V jednom jsou však dosti jiné. Už si tam nezakouříte, což ovšem platí i o restauracích. Je pravda, že kavárna nebývá vždy přízemní. Např. Slavie je na úrovni zvýš. přízemí až mezaninu. Některé jsou i v patře, jiné na úrovni terénu. Tudíž mýtus o jejich nadřazenosti je vskutku spíše mýtus

Jak jste se na výsledku voleb mohl sám přesvědčit, kavárna jde proti proudu.

Kavárna je něco, co množství lidi z menších měst a dědin ani nezajímá. Jen zde mezi diskutéry a hlavně pochlebovačemi Zemana je to něco odporného. V menších městech kdo chce kávu jde do cukrárny a to jsou hlavně ženské. Politické drby jich nezajímají

Podle mého názoru jde zhruba o skupinu, dříve nazývanou salónní levičáci. Souhlasím s postřehem o konformnosti. Jde o paradox - ti lidé jsou skutečně mnohdy vzdělaní a inteligentní, ale až fanaticky inklinují k názorové jednotě, zpravidla na základě emocí, kritické myšlení zavrhují. Typickým projevem v minulosti byla třeba adorace Sovětského svazu "pokrokovými" umělci navzdory existujícím důkazům o tyranii. Pokud někdo výjimečně procitl, byl kritizován a ostrakizován (Gide).