Vietnamská večerka

Jsou snad na každém rohu, v každé ulici i čtvrti. Má nejoblíbenější je právě v Nuslích. Vietnamská večerka po pravé straně.

Od 7 do 22h, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce. Tohle mi rozum nebere, spolu s rozpínáním vesmíru nebo pochopením chemických rovnic.
Procházím kolem ne moc pohledné výlohy a za okamžik otevírám těžké dveře. Pár schůdek dolů a je to. Vítá mě úsměv a často i pozdrav „Ahoj, slečno“. Odpovím „Dobrý den“. V tu chvíli si připadám jako suchar. Zaplouvám do prvních regálů. Kupuji věci na oběd typu: „velký hlad a lenost k tomu“. U kasy se zapovídám se členy týmu večerky. To mě na tom baví. Asi si koupím učebnici vietnamštiny pro samouky.
„Prý, jestli jim nepůjdu zahrát na svatbu“, řekne má druhá polovička po příchodu z nákupu. Začínám se radovat! „ A taky říkali, že jsi jim přivezla z té Itálie nějaké mušle. (?!)“ Chvíli přemýšlím.
Zajímalo by mě, podle kterého receptu ty těstoviny vařili. Jestli vůbec.