Jak jsem si znovu našla bydlení

Někdy člověku dochází inspirace. Někdy mi vůbec nikdo neubližuje, abych se mu mohla pomstít na blogu. A někdy se nastěhujete někam, kde se zase píše samo.

Po návratu z Berlína bylo bohužel nutné pokračovat ve studiu a tedy i bydlení v Brně. Po předchozích zkušenostech v Brně, kdy se náš kotel málem přidal k islámskému státu a téměř nás všechny vyhodil do povětří, jsem se rozhodla zkusit bydlet na kolejích.

Jako správný páskokšanďák jsem si telefonicky na Správě kolejí a menz ověřila, jestli jsou ještě volné pokoje. Paní na druhé straně aparátu mi vesele oznámila, že pokojů je fůra. Nabyla jsem tedy dojmu, že si snad budu moci vybrat i výhled na Pálavu. Vydala jsem se tedy do Brna s přihláškou a myslela jsem si, že zajištění ubytování bude pouze formalita. Bohužel paní za přepážkou mi dobrou náladu stihla zabít, stáhnout z kůže a zbytky naházet divé zvěři.

„Tady ale žádný místa pro studenty Masarykovy univerzity nejsou.“

Nevěděla jsem přesně kde je problém, jestli proto, že mám jinou alma mater, nebo v tom, že dvě stě jiných studentů ze dne na den obsadilo zbývající pokoje. Vzhledem ke kyselému ksichtu se ovšem obávám, že spíše pouze procházela onou nemilosrdnou fází měsíce, kterou máme my ženy všechny, ale i přes to jedna pro druhou nemáme pochopení.

A tak jsem těsně před začátkem semestru byla bezdomovcem a jako správná hysterka jsem už viděla, jak přespávám na záchodech fakulty. Naštěstí jsem rychle našla inzerát na bydlení poměrně blízko školy, za únosnou cenu. Po prohlídce jsem majitele šokovala, když jsme si rovnou plácli. Už chystal takové ty obligátní, já mám další zájemce a zavoláme si a blabla. Ale vzhledem k tomu, že vytápěn je byt z teplárny, na záchodě bylo prkýnko a v kuchyni nic neprodukovalo penicilín, nebylo nač čekat.

Když jsem odcházela, blesklo mi hlavou něco jako:  „a nebylo by třeba dobrý vidět spolubydlící?“ A pak jsem si řekla, že bych poprvé za svůj život mohla zkusit potlačit hysterii a v klidu jsem se vrátila domů balit majetečky.

Když jsem se vrátila i s věcmi, rozhodla jsem se, že po prvé v životě nebudu kuňkat a stydět se, že se se spolubydlícími seznámím přímo a staneme se přáteli na celý život, kteří spolu hrají veselé hry a konzumují u toho italskou kuchyni, kterou si navzájem vaří. Pár, který v bytě bydlí v pokoji vedle nás, byl zjevně mou rozšafností velmi vyděšen a tak jsme přešla na kuňkání, které vyhovuje zjevně oběma stranám. Ovšem vrchol přišel až s mou pokojovou spolubydlící.

Děvče maličké, zjevně trochu neduživé, které ovšem studuje Fakultu sociálních studií – takový ten obor, co hodně jezdí ven, pořádá skupinové skype meetingy, kde si vyměňují skills jak dělali v Rejkjaviku někomu supporty. Tohle by mi bylo vlastně celkem jedno, sama mám svých aktivit dost. Většina z nich ovšem není tak vznešená a dá se pro ně lehce nalézt české výrazivo. Ovšem zvláštní je ta holka v tom, že na noc si obleče pyžamo, ováže si kolem pasu deku, do nosu si nastříká dvoje spreje a polkne tři pilulky. Vždycky, když si myje ruce, hodí chrchel do umyvadla. Ano. I já jsem si myslela, že tohle my holky neděláme. To by taky ještě pořád nevadilo, ale přišlo něco, po čem nebudeme nejneky už nikdy. Přišel mě navštívit přítel, posedět, čajík si vypít, no vždyť to znáte. Po tom, co opustil pokoj mě však čekalo něco, čemu by asi ona řekla intervention, já tomu říkám pojeb.

„Když je tu ten tvůj přítel a mluvíte, tak mě rušíte, nepřeju si, aby tě někdo navštěvoval, pokud tu jsem.“

Žena, kterou bych chtěla být, by ji sofistikovaně poslala do pr***e, já jsem se zmohla na ukuňkutí: „Tak jo.“

A tak žiji svůj tichý život v koutku pokoje, tiše pozoruji, jak ona netřídí odpad, zacpávám si uši, když si myje ruce a plánuji velkolepou pomstu. Třeba se nenápadně odstěhovat, když v pokoji nebude…

P.S.: Snad nevadí to přirovnání s kotlem. Mě tyhle světové události taky trápí, nemyslete si, jenom komentátorů na tohle téma je tuna, těch, co se snaží rozveselit, jako šafránu. Tož já budu šafránem.

P.P.S.: Pokud někdo disponujete roztomilým bytem v centru Brna a chcete se stát mecenášem jedné bloggerce, dejte mi vědět. Vařím výbornou italskou kuchyni…